boj s vnitřními démony

16. ledna 2019


Nemám chuť číst, jíst, cokoli sledovat, kamkoli jet. Jako by mě znovu nic nenaplňovalo a já ztrácela nejen motivaci, ale i chuť cokoli dělat. Poslední dobou probíhají mé večery ve smutné apatii, při které na pár minut usínám, abych se pak s úzkostí mohla probudit a celou noc nezamhouřit oka. Apatie, panika, deprese. Tři kamarádky, většinou přicházející ruku v ruce. Navzdory naučeným teoriím ke zlepšení na ně neznám lék, co by pomohl hned. Medikaci od psychiatra se už několik let vyhýbám a snažím se své stavy zvládat bez ní. Zda je mé snažení úspěšné, o tom by se dalo polemizovat.
Dny jsou šedivý, je mi zima a jediný, co bych si přála, je odjet někam pryč. Vím, že útěky nejsou dlouhodobým řešením, ale já bych možná jen potřebovala trochu toho čerstvého vzduchu, lesa, chatu, kde není signál, natož internet. Odpoutat se od obrazovek, které nás tolik pohlcují. Ráno si ještě v teplácích zajet do Sušice pro čerstvou vánočku, cestou zpět si v autě naplno pustit hudbu a zpívat. Zatopit v kamnech, vánočku namazat domácí marmeládou, uvařit kakao. Naučené, nenáročné úkony, které léčí. Šumava a s ní její kouzlo. Všichni tam, navzdory lásce k Praze, znovu utíkáme. Navzdory Praze, ve které může člověk téměř cokoli, nepřeberné množství možností a příležitostí, máme chuť občas jen tak být a to jde v prostředí šumavských lesů a hájů mnohem snadněji. 

Trápí mě moje nechuť ke čtení, já, která v papírových stránkách nacházela útěchu v podobě jiných světů, najednou nejsem schopná číst déle než pár minut. Myšlenky mi utíkají všemi směry, v jiném případě zase naopak usínám. Nic mezi. Ani nejnovější Murakami tomu nezabrání. Trápí mě moje lenost - prokrastinace, jak se dnes moderně říká. Spousta cílů, spousta plánů, jen nejsem schopná je momentálně zrealizovat. Něco uvnitř sebe mi brání a já nejsem schopná přijít na to, co to něco je.
Myslela jsem si a žila v přesvědčení, že se snažím hledat cestu, při hlubší úvaze mi ale dochází, že momentálně jen stojím na místě a nejsem schopná ničeho. Stát dál a doufat, že to samo přejde, asi není řešením. Tím spíš, že se tyhle stavy a období neustále opakují a já bych spočítala na prstech jedné ruky měsíce, kdy tomu tak nebylo, kdy jsem byla vesměs šťastná a v klidu.

*

A tak i tenhle článek nečlánek končím neuzavřený. Uprostřed procesu, chcete-li.
(Možná stejně jako jsem já sama?)

9 komentářů

  1. někdy to tak prostě je, takovýhle období, já si ve svých panických chvilkách představuju jak jsem někde u moře a nepřemejšlím vůbec nad ničím, kdyby to tak šlo vypnout myšlenky. Leden vždycky bývá tak trošku depresivní, zase bude líp :)

    OdpovědětVymazat
  2. Muzu se zeptat jestli si stále s pritelem? A mluvis s nim o tomhle? Nepomaha se mu vypovidat? :) preju hodne sil

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S přítelem už spolu nejsme a ano, mluvili jsme o tom a vždycky mi byl oporou. Děkuji!

      Vymazat
  3. A co nejaka skola?Treba jazykova?Neco se ucit,zahrnovat mozek informacema( uzitecnyma)?!:)

    Nebo najit stesti i v tech nejobycejnejsich vecech, kdyz nesuzuje zadna tezka nemoc.
    Je vtipne,jak si kazdy urcujeme v hlave,ze nam neco chybi.Treba ja osobne kdyz se divam na tvuj ig profil,pokazde si rikam:Ach ta se ma, ma dve kocky.Byt pro sebe.Ja se snad nedockam vystehovani se z domu,kde zije pet lidi na hromade, z toho jeden si vecne objednava jidlo na donazku ve dvanact vecer( oje,at to voni doma pekne olejem) a druhy posloucha hudbu z repraku klidne ve 12 v noci....

    Tezko se o tomhle mluvi,protoze je to psychickeho puvodu, povetsinou bez vetsich pricin.Mam take takovahle obdobi.Funguje mi vysadit kafe a vic plant-based strava.Divili bychom se,co za sr.... dnes davaji do potravin.Myslim,ze je to z velke casti tohle.


    Nejvetsi inspiraci je mi moje mamka,ktera je nemocna,a ovlivnilo to cely jeji zivot.Ale nikdy, NIKDY jsem ji neslysela si stezovat.Vzdycky se na me smeje,a i na vsechny okolo.

    Chce to vetsi nadhled, kdyz jde vazne o h...;)
    Mas hezky zivot.Takovy,na ktery treba 50% indicke populace nikdy nedosahne.Cisty byt,pojizdne auto,domov,rodinu....tak si toho vaz!:)a nevymyslej blbosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Markéto, to, o čem píšu v článku, jsou stavy vycházející z deprese, která nemá s okolním životem člověka moc co dočinění. Mají jí i lidé, kteří mají zdánlivě všechno (takže argument, že si vlastně nemám nač stěžovat, mi přijde krajně zcestný. ano, mám byt, auto i dvě kočky, ale ani to nemusí automaticky znamenat, že bude člověk šťastný). S psychickými problémy bojuji už několik let a článek výše je jen produktem jednoho z takových stavů. Je obdivuhodné, že je tvoje mamka tak silná, ale ne každý má takovou náturu, každý jsme jiný a každý snášíme věci jinak.

      Vymazat
  4. Ano,ale i deprese ma puvod.Predevsim vychazi z nasich vlastnich myslenek,kteryma se krmime.Prece mi nechces tvrdit,ze se jako miminka rodime s depresi.Nesoudim te,ani tvuj zivot,ani to jak se snazis poprat s depresi.Ale kdyz tohle sdilis na instagramu,prijde mi to jako prosba o pomoc.Jelikoz o intimnich vecech se bavime s lidmi,s kterymi sdilime intimni vztah.A pokud si prectes poradne moji reakci, hned na zacatku pisu,zda-li by zajimave studium,vysazeni kafe, ci plant-based strava nepomohli k zlepseni tveho zdravi.To mi zas tak zcestne nepripada..kazdy ma sve demony.Kdyz pretrvavaji,tak to znamena,ze na ne jdeme spatne.Koneckoncu verim, ze jsi se svymi kniznimi znalostmi cetla ,,Vlci ostrov” od Lajly Rolstadt..tam je hodne odpovedi.��

    OdpovědětVymazat
  5. Mluvíš mi z duše. Mám to úplně stejně a to ty prášky od psychouše beru! :D Stojím na místě a nějak nemám sílu jít dál, hnout se z místa. Ještě navíc mě za to lidi buzerujou, ale jak jim to mám vysvětlit. :)

    OdpovědětVymazat

© anna. Design by FCD