book tips | Let Her Fly

V poslední době se snažím číst i v angličtině. Myslím, že je to výborná forma k zdokonalení se v jazyce a navíc to člověku otevírá úplně jiné možnosti ve volbě knih. Spousty z těch, které by mě zajímaly, bohužel v překladu nevyšly a tak mi nezbývalo nic jiného, než je číst v originále. Postupem času jsem ale začala zjišťovat, že mi knihy v angličtině už nedělají vůbec žádný problém a já během čtení dokonce zapomínám, že čtu v cizím jazyce. Fakt, že vám čtení jako takové rozšiřuje slovní zásobu snad ani nemusím zmiňovat. Mně osobně to navíc vyhovuje o moc víc, než učení se slovíček nazpaměť.

Při návštěvě knihkupectví mi padla do oka kniha Let Her Fly: A Father's Journey od Ziauddina Yousafzaiho s předmluvou jeho dcery Malaly. A právě o této knize bych vám dnes chtěla napsat pár slov, protože jde podle mého názoru o knihu s důležitým poselstvím.

Kniha je rozdělená na několik částí, přičemž s výjimkou předmluvy je vypravěčem právě Ziauddin, muž pocházející z Pákistánu. Kniha mapuje jeho cestu z malé vesničky v pákistánských horách, kde byl vychován v klasické patriarchální společnosti, na cestě k tomu stát se aktivistou bojujícím nejen za rovnost a práva žen, ale i za vzdělání, které by podle jeho slov mělo být dostupné všem. Ve své zemi založil školy, do kterých mohly chodit i dívky - ovšem jen do příchodu tálibánského hnutí, které všechny školy pro dívky razantně odmítalo a pro dívky samotné by bylo příliš nebezpečné chodit do školy dál.

Kniha je rozdělena na čtyři části, přičemž v každé z nich se Z. věnuje jinému členu své rodiny. V jedné části píše o svém otci, který byl klasickým příkladem patriarchy. Ve své rodině měl nejen syny, mezi které patřil právě Z., ale i dcery, které byly už od narození předurčeny k tomu starat se o muže. Z. zde zmiňuje, jak je snadné a pro muže vlastně i docela příjemné do tohoto modelu společnosti jednoduše zapadnout a jak i on sám se často choval proti svému přesvědčení. Od určitého věku si ale uvědomil, že on sám to chce ve své rodině jednou jinak - a vlastně nejen v ní. A tady začíná jeho cesta ke změně.

V další části píše o svých synech a vazbách, které se od narození prvorozené Malaly snažil v rodině nastolit. Pravidla, která nikdy nebyla řečena, ale vycházela z toho, jak se k ženám choval on sám. A to nejen ke své dceři, ale i ženě, která je podle jeho slov zároveň i jeho nejlepším přítelem a největší oporou. Po hrůzostrašných příbězích, které se odehrávají na území stejného státu a všichni jsme o nich určitě slyšeli, je Z. přístup velmi vítanou změnou, působící skoro až pohádkově. Jak ale Z. v knize několikrát zmiňuje, pokud chceme změnu, musí ta změna prvotně vycházet z nás.

Ústřední postavou je samozřejmě dcera Malala, dnes jednadvacetiletá žena, která se s pomocí otce vzepřela nastaveným konvencím. Malala byla bohužel během jedné ze svých cest do školy postřelena bojovníky Tálibánu a rodina dlouho nevěděla, zda Malala vůbec přežije a pokud ano, s jakými následky. Dívka se z vážných zranění však zázračně dostala a dnes je nejen studentkou Oxfordu a významným hlasem bojujícím za změnu postavení žen ve své zemi i mimo ní, ale i držitelkou Nobelovy ceny za mír, kterou získala už ve svých sedmnácti letech.

Dnes žije rodina v Anglii a ve svém aktivismu nepolevuje, naopak. Pro mě samotnou byla kniha nejen výborným čtenářským zážitkem plným spousty zajímavých myšlenek, ale i inspirací k tomu, že všechno jde, když se chce. Malala i její otec jsou pro mě dalším vzorem, pro jejich odvahu, zapálení a vytrvalost. A zvlášť Z., který se odhodlal ke změně navzdory tomu, že proti němu tehdy stála vesměs celá společnost a on svým chováním riskoval život nejen svůj, ale i celé své rodiny.

Jednou bych chtěla žít ve světě, kde rovnost mezi muži a ženami nebude něco, za co se musí bojovat, nýbrž věc, která je naprosto normální a všude zřejmá. Do té doby ale potřebujeme lidi, jako je právě rodina Z. Yousafzaiho.