(re)start

Není tak těžké si nevšimnout, že poslední měsíce to s mým psaním trochu vázne. Všechno, co člověk dělá, by měl dělat s určitou motivací a jak jsem si v poslední době uvědomila, je důležité mít - byť jen jeden jediný - důvod, proč danou věc děláte. To samé jsem si říkala, když jsem odcházela z advokátní kanceláře a začala si hledat práci novou. Nebylo nic, co by mě tam drželo a tak nebyl jediný důvod, proč tam zůstávat dál. To samé si říkám ve vztazích, u knih, u věcí, které dělám. Život je příliš krátký na to, abychom ztráceli čas s děláním věcí, které nám nic nedávají.

Každopádně psaní mezi to nepatří. Psaní je mou láskou už od dětství, je to forma, pomocí které se dokážu nejlíp vyjádřit a sdělit světu to, co mám na srdci. K mému smutku ale platforma internetových blogů ztrácí na oblíbenosti - lidé jsou povětšinou líní číst a pustit si video je pro ně mnohem snadnější. Ani já si tu nebudu hrát na svatou - po celým dni v práci si ráda pustím video, při kterém můžu dělat ještě něco jiného. Při čtení člověk totiž většinou nic jiného nestíhá - právě tenhle fakt je ale na čtení tím magickým. Na chvíli se zastavit a nechat se pohltit slovy.

V mém životě (a ano, uvědomuji si, že to není rozhodně poprvé, co něco takového píšu) se děje spousta věcí a když se ohlídnu na 12 měsíců nazpět (závěr roku k tomu víceméně vybízí), divím se, jak jsem to všechno zvládla a jak může život plynout tak rychle. Konkrétně poslední měsíce pro mě byly nejen náročné, ale zároveň i strašně obohacující. Poznala jsem skvělé lidi, přičemž většina z nich se pro mě stala vzorem - z každého něco. Uvědomila jsem si, že na tom, koho kolem sebe máte a s kým se stýkáte, strašně záleží. A že pokud kolem sebe budete mít jen lidi bez ambicí, sami nebudete mít tendenci být motivovaní a usilovat aktivně o to, po čem toužíte. Sama jsem si uvědomila, že chci se svým životem něco udělat a že prvotním bodem ke změně je uvědomění. Se zmatkem v hlavě se těžko dosahuje cílů. Tohle uvědomění nebylo hned a rozhodně to nešlo snadno. Zároveň jsem si vědoma toho, že nic není trvalé a neměnné a že o tento stav, který mám momentálně v hlavě, se musí pečovat. 

S psaním jako takovým chci rozhodně pokračovat, ba co víc, dát mu trochu jiný směr. Blog si prošel během těch čtyř let, co ho píšu, určitou proměnou a mě dnes zajímají i jiné věci, než mě zajímaly před těmi x lety. X věcí, o kterých chci s vámi mluvit, vést s vámi debatu, dozvědět se váš názor. Ať už je to politika, feminismus, vegetariánství - potažmo veganství, knihy, které si podle mě zaslouží, aby se o nich vědělo, aby je lidé četli. Chci se s vámi bavit o místech, které jsem viděla, o energii, která je tolik důležitá pro naše správné fungování. Mluvit s vámi o hudbě, filmech - zároveň bych si přála, aby to fungovalo na zpětné vazbě, abych se i já dozvěděla, co zajímá vás. Abychom vedli určitou debatu.
Mimo jiné jsem po pečlivém uvážení některé články smazala. Články z roku 2015 sice byly plné sentimentu a vyvolávaly ve mně spousty vzpomínek, nebyly už ale tím, co by odpovídalo tomu, jaká jsem dnes a jaký chci, aby blog byl. Úplně zmizela sekce myself, naopak u rubriky month summary přemýšlím, že bych ji obnovila - ve finále je fajn, když se člověk za uplynulým měsícem ohlédne a sesumíruje, co se povedlo a co naopak ne (jen by bylo fajn to provést v globálnějším měřítku, ne mít toto shrnutí zaměřené jen na sebe a svůj život). Zkrátka, mám spousty nápadů a nemůžu se dočkat, až je začnu postupně realizovat. Například jsem vám v předešlém článku psala o výstavě, kterou jsem viděla a která mi přišla moc fajn a zajímavá - další věc, o které bych vám chtěla psát víc - o tom, co stojí za to vidět. Ať už to bude procházka, galerie či představení. Cokoli.

A já jen doufám, že si blog najde třeba i další čtenáře a hlavně, hlavně že zůstanou ti, co jsou tu se mnou už od toho historického začátku v roce 2015. Děkuji a mějte se zatím krásně.