co vlastně jíš?

27. února 2018


Před třemi lety jsem se rozhodla, že přestanu jíst maso. Měla jsem tenkrát těžkou mononukleózu, se kterou jsem musela být měsíc doma a starat se o mě, i v mých sedmnácti, musela mamka. Mononukleóza mimo jiné obnáší i několik měsíců trvající dietu. A já si tenkrát řekla, že není lepší doby přestat jíst maso a začít jíst víc zdravě než teď. Nad vegetariánstvím jako takovým jsem uvažovala už nějakou dobu předtím. Maso mi nikdy moc nechutnalo, jedla jsem vlastně jen kuřecí a sem tam slaninu a párky. To bylo všechno. I tak jsem ale ve finále zjistila, že ho k životu vlastně vůbec nepotřebuju. Po tom, co jsem tenkrát náhodou shlédla pár videí z jatek nebo dokumenty o velkochovech, které jsem téměř celé probrečela, bylo rozhodnuto.
Dodržovala jsem to. Ze začátku striktně, postupně, asi tak po roce, jako bych ale zase zapomněla na pravý důvod toho, proč jsem to maso přestala jíst. Nechtěla jsem vidět a začala jsem být líná. A jak jsem nedávno četla v jedné knize - Všechno krásné je konkrétní. U krutosti je to zase naopak. Krutost je abstraktní. Neustále jsem se ale utěšovala tím, že já přece tolik toho masa nejím. To samé jsem si říkala i u vajec a mléka. A co víc, později jsem si začala říkat něco ve smyslu to zvíře umře nezávisle na mně, já to svým jednáním přece nemůžu moc ovlivnit




V prosinci minulého roku jsem začala být hodně nemocná. Jedna angína střídala druhou, já byla neustále vyčerpaná a ve stresu. Od září toho na mě bylo moc a podepsalo se to na mně až se zpožděním. Všechno jsem se rozhodla zvládat sama. Jak svojí psychiku, tak svoje zdraví. Už jsem nemohla. V lednu letošního roku jsem si řekla dost a řekla si, že se sebou musím začít  něco dělat. Přestala jsem znovu jíst maso a hodně omezila živočišné výrobky. Přestala jíst tolik sladkého (ale jo, nugetu si dám pořád) a nezdravého. Začala jsem jíst víc zeleniny a ovoce, zase si začala pravidelně vařit a co víc, začala jsem z toho mít radost. Že dělám něco nejen pro svý tělo, ale i svět kolem sebe. Že k tomu utrpení jiných nepřispívám. Navíc jsem omezila kávu, ze začátku, po tom, co jsem se vzpamatovávala už ze třetí angíny během dvou měsíců, úplně. Káva s mlékem mi nedělala dobře. Postupně jsem ji zase pít začala, už ne ale v takovém množství, jako předtím. Místo toho jsem se zase naučila pít bylinkové čaje. Momentálně je piju každé ráno - ať už čaj rakytníkový, čaj na imunitu nebo ten na pročištění lymfatického systému. Celkově vypiju tak tři bylinkové čaje za den a můžu říct, že se rozhodně cítím líp. Do toho jsem začala brát léky a vitamíny na bylinné bázi. Rázem mi i ta probiotika začala fungovat. Po těch z lékárny mě totiž žaludek stále bolel (věděli jste, že v hodně případech jsou "živé" organismy v probiotikách už dávno mrtvé a tudíž vám vůbec nepomůžou?). Od té samé firmy jsem začala brát i léky na psychiku a opět, po dlouhé době mi krom antidepresiv začalo i něco zabírat. Pomalu se vracím do normálu a začínám být zdravá. Po všech stránkách.

Čtu teď zajímavou knihu, která mi kompletně otevírá oči. Ta kniha se jmenuje Jíst zvířata a napsal ji Jonathan Safran Foer. Je to kniha o tom, jak se zpracovává maso a vážení, dlouho jsem nečetla nic takového. Nejde o žádné ufňukané psaní o tom, že jíst maso je špatné, že tím ubližujeme zvířátkům a tak dále. Nic takového. Foer nám předkládá holá fakta a informace, jež jsou všechny podloženy zdroji. Žádné výmysly, které by měly hrát na city (i tak ale samozřejmě hrají. pokud tedy nejste z kamene a utrpení jiných je vám jedno).
Tahle kniha mě donutila se nad tím, jak jako lidé fungujeme, ještě víc zamyslet. A rozesmutnila mě tak, jako už něco dlouho ne. Nechci už jíst maso. Nechci být součástí toho, jak se zvířatům ubližuje. Mnoho z vás může namítnout, že my lidé jsme přece vrcholem potravního řetězce a jíst zvířata je přirozený, ale nezkusili jste se někdy alespoň zamyslet nad tím, co nám dalo právo si takovou věc myslet? Naše inteligence nebo fakt, že umíme mluvit? 


V dnešní době máme možnost výběru. Samozřejmě nejen v jídle, ale dnes se tu bavíme právě o něm. Všude je spousta potravin, kterými se maso jako takové nahradit dá. A celkem slušně. Třeba včera jsem měla naprosto skvělej portobello burger. S domácími hranolky a tatarkou. Dlouho jsem neměla nic tak skvělýho. Dá se to. Jen to chce trochu víc práce než do sebe cpát všechno možný bez rozmyslu. Což je logický. Odměnou vám ale bude fakt, že nejíte zvířata a nepodporujete tím pádem to, co se jim na jatkách (a nejen na nich) děje. Představa idylického chovu zvířat na farmách, jako tomu bylo dřív? To už dnes téměř nefunguje. 99 % masa, které jíme, pochází z velkochovů. Což fakt není žádnej med a co víc, ani to maso není vůbec dobrý. Jak by taky mohlo, když jsou zvířata z velkochovů často nemocná, prošpikovaná antibiotiky, aby vůbec přežila, celý život ve stresu a tak dále. Věděli jste třeba, že americký krůty ve velkochovech už ani nejsou schopný se samy rozmnožovat? Že jsou všechny z umělého oplodnění? Nebo že se kuřata - jak brojleři, tak nosnice - dožívají asi jen 40 dní? Víc ani nejsou schopný zvládnout. Víte o tom, jaké krutosti se tam zvířatům dělají - například u jednoho z dodavatelů pro KFC se zjistilo, že zaměstnanci sypají kuřatům do očí tabák nebo je různě barví. Aby byla sranda že jo. Protože proč neukázat, že jsme silnější. Že můžem. Nebo že se z "hotového" masa musejí smývat výkaly (výkaly proto, že se nebohé kuře samým stresem pokálí) a hnis. A pak, aby nám to vonělo a nedivili jsme se, co nám to přistálo na talíři, se kuře jako takové všemožně ochutí a pak hola na talíř. Dobrou chuť.

Netvrdím, že jíst maso je špatné. Je špatné jíst maso, které se k nám dostává dnes. Dřív, když ještě byly rodinné farmy, na kterých se o zvířata opravdu starali a zvířata byla po jejich život téměř součástí rodiny, to bylo jiné. Ale to už dnes bohužel neplatí.

Je strašně málo lidí, s kterými se na tohle téma můžu bavit. I v samotném kruhu rodiny je to problém. Všichni jsou totiž masožravci a o vegetariánství nechtějí ani slyšet. Postupně jsem se tedy naučila nikomu svůj názor nevnucovat. Ráda odkážu na knihy, na filmy, na podložené zdroje. To je ale tak všechno. Diskutovat a hádat se, ačkoliv říkám pouze to, co je faktem, někdy bohužel nemá vůbec žádný význam.

Nikomu nenutím svůj názor na masný průmysl, i tak by si podle mě všichni měli přečíst nebo se podívat na to, jak jejich maso vypadalo předtím, než se z něj stal ten flák na talíři. Přečíst si něco o tom, jak celý tenhle kolotoč funguje a co to stojí nás všechny. Že to není jen otázka etiky, ale i toho, jak nám záleží na naší planetě. Živočišná výroba znečišťuje naší planetu víc, než celá doprava (auta, vlaky, letadla...) dohromady. Není to něco, co by stálo za zvážení? Nebo aby se o tom alespoň víc mluvilo? 

13 komentářů

  1. ahoj, prosím ťa, mohla by si mi poslať názov tých probiotík, čo ti zabrali? lebo mne tiež mnohé nezaberajú a bolí ma z nich brucho, ďakujem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. https://czech.calivita.com/products/ac-zymes-plus

      jsou fakt skvělý, už po třech dnech mi začaly fungovat!

      Vymazat
  2. Ahoj, tvůj článek se mi moc líbí a ač nejsem vegetarián ani vegan, s tvým názorem souhlasím. Líbí se mi i to, že nikomu nechceš nic vnucovat a neodsuzuješ lidi konzumující maso. V mém životě jsem se totiž několikrát setkala s velmi agresivním a defenzivním postojem, odsuzováním a hanlivými narážkami typu "fuj, vy jíte mrtvoly" atp. Co mě ale hodně zaráží je slovo "masožravci". Nechci tím nic kritizovat, ale připadá mi to dost hanlivé, i přesto že to má prostě jen vyjádřit lidi, co jedí maso. Ale myslím si, že by se to dalo říct jinak.
    Každopádně si tohoto článku moc cením a líbí se mi, že do světa a mezi své čtenáře šíříš myšlenky, které v sobě mají opravdovou užitečnou informaci. Jen tak dál Aničko!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ono to slovo masozřavci je v lehké nadsázce :-)
      a moc děkuji za hezká slova! <3

      Vymazat
  3. Ahoj, mohla bych se zeptat.. z jaké knihy je úryvek - Všechno krásné je konkrétní. U krutosti je to zase naopak. Krutost je abstraktní.?
    Jinak je tvůj článek excelentní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. je to z níže zmiňované knihy Jíst zvířata ))
      a moc děkuji <3

      Vymazat
  4. Mě nejvíc děsí, že si lidi neuvědomují, že maso je ze zvířete. Že si děti myslí, že se prostě koupí flák zatavený v igelitu.
    Já jím maso jen opravdu příležitostně, a to většinou nějaké domácí. Asi 5 let nejím žádné ptáky. A letos v rámci čtyřicetidenního půstu před Velikonocema nejen že vůbec nejím maso jako vždy, navíc jím téměř vegansky. Nechci se nikam škatulkovat, ale je skvělé si to vyzkoušet.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj, líbí se mi, že víš, proč maso nejíš, že to není jen z nějakého zmaru. Já osobně vegetariánka nejsem, ale tvůj názor beru, ostatně nemám důvod ho nebrát. I tak mě ale zarazila ta pasáž, ve které jsi psala o lidech jako o vrcholu potravniho řetězce - kde jsme na to vzali právo? Člověk jako takový je na vrocholu zasloužně. A ano, je to hlavně dané inteligencí. Ale taky tím, že člověk má narozdíl od zvířete schopnost přemýšlet, uvažovat atd. To člověk je schopen vytvářet impéria, stavět a budovat.. Zvíře se spojí do tlup, ale nikdy nebude schopen toho co člověk. Kdyby si zvíře dokázalo vytvořit to co člověk, byl by na vrocholu býval on. Ale udelal a stále to dělá člověk. Proto tam je. Schopnost mluvit s tím nemá nic co do činění, zvířata se taky mohou dorozumívat, ale nikam to nevede ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná jsem se špatně vyjádřila. Kde jsme vzali právo chovat se ke zvířatům takhle. Ano, možná jsme na vrcholu pomyslné pyramidy, ale ani to nám nedává právo zvířata týrat a chovat se k nim tak, jak se ve velkochovech běžně chová. Z toho je mi smutno. Není podle mě nutný, aby se maso konzumovalo v takovém měřítku, jako se dnes konzumuje a aby se to provádělo tímhle způsobem. Chtěla jsem tím jen říct, že podle mě "být silnější" neznamená "ubližovat slabším, jak to jen jde. jen proto, že můžu".

      Vymazat
  6. Ahoj, veľmi dobrý článok :) veľmi ma to zaujalo.sama jem mäso,no doma od určitej doby sme sa veĺmi zamýšľali nad týmto problémom a nielen s mäsom. Prestali sme úplne kupovať šumky a párky, pretože v skutočnosti obsahujú strašne málo mäsa (aj keď samozrejme existujú aj drahšie s 98% mäsa) taktiež mäso mávame od rodiny,ktorá sama chová nejaké zvieratá, alebo od známych, ktorý tiež chovajú doma. Takto to ale u nás skončilo aj s mliekom, to máme tiež od známych domáce a kupujeme minimum. Tiež aj čo sa sladkostí týka,si radšej doma upečieme nejaké keksy.prípadne müsli domáce.nevravím,že je to vec ktorú striktne dodržujeme,pretože to veľmi siaha aj na čas a samozrejme niekedy aj financie. A taktiež chuť na nejakú sladkosť a iné veci máme všetci. Podľa mňa je dôležité nezatvárať si predtým oči a aspoň malými krôčkami meniť sa. Ja to na príklad veľmi obdivujem, že neješ mäso, z môjho pohľadu je to podľa mňa ťažké, ale nie nemožné :) mäso ale pre mňa nieje nevyhnutnosť, tiež si dávam pozor posledne na jedenie viacej zeleniny.a posledné jedávam dosť často na obed len šalát. Čo sa týka čajov,aj tým som prišla veru na chuť, a to hlavne preto,že veľmi málo pijem. A keď na raňajky som častokrat píla kakao(to mi veru tekutinu nenahradí) bolela ma neskôr hlava. Teraz sa snažím piť čaj každý deň na raňajky aj počas celého dňa, no kakao stále kraľuje nedeliam :) veľmi sa mi článok páčil,ukázal mi iný pohľad,iný život zase niekoho. A super fotky :)

    OdpovědětVymazat
  7. Souhlasím s úvodní větou Ochwey. Málo lidí to má propojené a uvědomuje si, že maso = dříve žijící a myslící zvíře.
    Jsem ráda, že si můžu počíst takový článek. Vždy mi podobná slova vytvoří úsměv na tváři. Když vidím, že jsou lidé, kteří nejsou slepí a svoje návyky neomlouvají tím, že sami nic nezmůžou (což není pravda) nebo že se maso vždy jedlo (přesně jak říkáš - maso se jedlo, ale naprosto jiné. Zvířata měla jinou minulost. Nežila ve stresu. Nebyla krmená antibiotiky...).
    Já sama taky žiju v rodině, kde všichni maso konzumují (ale postupem času ho dost omezují - stačí jim vařit mňamky:D) a nejvíc mě na srdci tíží ta lidská pohodlnost a sladká nevědomost (naprosto odporná věc).
    Měj se hezky a ať je ti jen a jen líp!

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj, krasny clanok, uplne si to vystihla. Mozem sa spytat, ake vitaminy beries? A este, poradila by si mi, odkial beries inspiraciu na vegetarianske/veganske jedla (knihy/foodblogy)? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. <3
      Proklik na stránku s vitamíny je přímo v článku, tak se můžeš podívat :-) Jinak hodně z kuchařek a internetu (a často narazím na super recepty v Albert magazínu). Spoustu si jich taky vymýšlíme přímo s Tomem, takový experimenty, který někdy dopadnou a někdy zase ne :-D

      Vymazat

© anna. Design by FCD