kindle paperwhite 4
23. května 2019
Nad tím, že si pořídím čtečku, jsem uvažovala už nějaký ten měsíc. Kolikrát jsem ji měla na Alze v košíku a byla rozhodnutá, že si jí objednám. Na poslední chvíli z toho ale vždy sešlo a já si řekla, že takovou věc nepotřebuji. Že kniha papírová se nedá ničím nahradit a že já jako člověk, který si do knih i rád píše a zajímavé stránky si zakládá, nejsem zrovna ten typ, který by měl číst knihy v elektronické podobě.
A tak jsem si dál kupovala tlusté bichle, které mi zabíraly půlku místa v batohu, dál jsem je vláčela s sebou a na úkor nich se mi do batohu nevešly věci jiné. Kolikrát jsem knihu právě kvůli její velikosti nechala doma a vzala si s sebou jinou, lehčí. A pak, když jsem si koupila mnou tolik vychvalované Hodiny z olova, které mají asi osm set stran a svou velikostí opravdu nepatří mezi drobečky, jsem si konečně řekla, že je čas si čtečku pořídit.
Můj Marek má Kindle a čte knihy téměř jen z něj. Měla jsem tedy možnost si jej před koupí osahat, zeptat se, co všechno umí a jestli se mi to opravdu vyplatí. Velkým plusem čtečky jako takové je samozřejmě její hmotnost (u nejnovějšího Kindlu je to 182 gramů) a velikost, díky kterým si jí můžete vzít opravdu kamkoli. Další věcí, kterou jsem od ní chtěla, je podsvícení, abych si mohla číst i bez rozsvícené lampičky. Velkým plusem je taky slovník, který můžete jednoduše používat i při četbě. Pokud čtete třeba v angličtině, stačí na dané slovo lehce klepnout a vzápětí se vám zobrazí definice slova, zkrátka jako v klasickém Oxfordském slovníku. Super věcí je taky vodotěsnost, díky které byste se se čtečkou klidně mohli na hodinu potopit a jí by se nic nestalo (nikoho asi taková věc nenapadne, ale chápete, jen pro představu) - vodotěsnost nejnovějšího Kindlu Paperwhite je praktická hlavně v tom, že si čtečku můžete vzít v létě bez obav k vodě či při deštivém podzimu na procházku do lesa. Voda jí zkrátka nevadí (ale pozor, vodotěsný je od Kindlu opravdu jen poslední zmíněný model). Paperwhite 4 sice nemá reproduktory ani výstup pro sluchátka, vy se ale ke čtečce můžete pohodlně připojit pomocí bluetooth - využít to můžete například pro poslech audio knih (já sama jsem to ale zatím nezkoušela). Co mi možná trochu vadí, je kompletní ovládání před dotykový displej, na rozdíl od konkurenční PocketBook, která tlačítka pro přetáčení stránek má. Sama jsem si vybrala 8 GB verzi bez reklam (Paperwhite 4 si ale můžete pořídit i ve 32 GB verzi, což je ale podle mě už zbytečné, i do těch 8 GB se vám vejdou tisíce knih).
Jedním z mála mínusu je malá podpora PDF - respektive Kindle je podporuje, ale pak s nimi už neumí tak dobře pracovat. Písmenka jsou poté ve čtečce malá a vy si stránku sice můžete přiblížit, ale musíte to dělat neustále - stránka se vám zvětšená na displej jednoduše nevejde (pokud máte ale PDF v textové verzi, dá se to přes on-line službu od Amazonu nechat překonvertovat - soubor odešlete na svůj Kindle e-mail, služba jej překonvertuje a následně do čtečky zašle zpět v Kindle formátu). Ale pokud se knihy rozhodnete normálně kupovat, máte téměř jistotu, že dostanete na výběr z formátů, mezi kterými budou i ty podporované Kindlem. Jaký formát Kindle vůbec nepodporuje, je formát ePub.
Jedním z mála mínusu je malá podpora PDF - respektive Kindle je podporuje, ale pak s nimi už neumí tak dobře pracovat. Písmenka jsou poté ve čtečce malá a vy si stránku sice můžete přiblížit, ale musíte to dělat neustále - stránka se vám zvětšená na displej jednoduše nevejde (pokud máte ale PDF v textové verzi, dá se to přes on-line službu od Amazonu nechat překonvertovat - soubor odešlete na svůj Kindle e-mail, služba jej překonvertuje a následně do čtečky zašle zpět v Kindle formátu). Ale pokud se knihy rozhodnete normálně kupovat, máte téměř jistotu, že dostanete na výběr z formátů, mezi kterými budou i ty podporované Kindlem. Jaký formát Kindle vůbec nepodporuje, je formát ePub.
Když to vezmu kolem a kolem, vidím ve čtečce jen velkou výhodu. E-knihy jsou obecně levnější, než jejich papírová vydání a ve čtečce jich můžete mít milion. Na cestování ideální. Do batohu či kabelky se vám čtečka vždycky vejde a vám se tak nestane, že zůstanete bez čtiva. Podsvícení je oproti tabletu příjemné a vás z něj nebolí oči, můžete si v ní taktéž zvýrazňovat pasáže a posléze se k nim vracet.
Ale abych nepěla jen ódy - i navzdory tomu si stále kupuji knihy papírové a rozšiřuji tak tím svou knihovnu. Stále miluji vůni stránek a antikvariáty, ve kterých nacházím hotové poklady. Návštěva knihkupectví je pro mě takovým malým zklidňujícím rituálem a jsem schopná v něm strávit hodiny. Čtečku tak rozhodně nepovažuji za náhradníka, díky kterému už si knihy v jejich hmotné podobě nebudu kupovat, nýbrž jako praktického pomocníka v situacích, kdy s sebou knihu jednoduše nemůžu kvůli jejímu formátu tahat. Je taky spousta knih, většinou beletrie, které znovu číst nebudete a mít je pak nadále v knihovně nemusíte. Velkou výhodou čtečky je taky fakt, že danou e-knihu máte po koupi hned u sebe, nemusíte čekat na dodání či si pro ní někam chodit. V tomto ohledu je to ohromně pohodlné. Spousta (většinou starších) děl je také ke stažení zdarma.
Čtečku tedy rozhodně nezavrhujte, nemusíte si vybírat - můžete to kombinovat stejně jako já. A navzdory tomu, že je pořizovací cena Kindlu o něco vyšší, stojí to za to. Vydané peníze se vám podle mě během pár měsíců (záleží, jak velkým čtenářem jste) vrátí v podobě peněz, které jste ušetřili za papírová vydání.
PS. Nezapomeňte si na čtečku pořídit nějaký obal, bez něj totiž hrozí velké nebezpečí poškození displeje a to byste nechtěli!
PS. Nezapomeňte si na čtečku pořídit nějaký obal, bez něj totiž hrozí velké nebezpečí poškození displeje a to byste nechtěli!
book tips | Tiché roky
15. května 2019
Další knihou, kterou ve Čtenářském klubu Martinusu čteme, je kniha Tiché roky od Aleny Mornštajnové. Známá česká autorka se do čtenářského povědomí dostala hlavně díky knize Hana, která vyšla v roce 2017 pod nakladatelstvím Host. Hana byla boom a ačkoli před ní autorka napsala i jiné knihy, až právě s Hanou se kolem ní strhlo to pravé čtenářské nadšení.
Při čtení Tichých roků se čtenář srovnávání právě s tímto nejznámějším titulem nevyhne. Já osobně ale byla příjemně překvapená. Slyšela jsem totiž spoustu ne přímo pozitivních ohlasů, že je to zase to samé, koho to má pořád bavit. Navzdory tomu jsem se ale ke knize snažila postavit bez předsudků a řekla si, že si na ní vytvořím svůj vlastní názor. Ostatně jako vždy (pravidelně se mi totiž stává, že to, co se líbí většině, se mně osobně nelíbí a naopak).
Příběh, vyprávěný z pohledu dvou postav (tady je změna - konečně není příběh vyprávění z pohledu tří žen, přičemž každá z nich je jiné generace) a to konkrétně otce a jeho dcery. Postava otce mě potěšila, konečně zde máme rozvinutou mužskou postavu, která jen nestojí v pozadí, nýbrž se od ní vše ostatní odvíjí. Otec ne že je jen ústřední postavou, ale díky kapitolám, které se střídají a jsou na přeskáčku vyprávěné právě z jeho a dceřiny strany, mu taky vidíme do hlavy. Víme, co si myslí a proč jedná tak, jak jedná.
Dvě dějové linie, přičemž ta otcova - Svatoplukova - se odehrává ještě v době, kdy dcera Bohdana ještě ani nebyla na světě. Sledujeme tak jeho mládí, vyrůstání v dobách komunismu a jeho kariérní postup, díky kterému se dostal až do míst nejvyšších. Historické odkazy tu sice jsou, ale ne násilné a časté, spíš tvoří takový podkres. Důležitý je zde děj a mezilidské vztahy.
Dějová linka Bohdany na druhé straně logicky začíná až v jejím dětství, kdy bydlí se svým otcem Svatoplukem a Bělou. Doma je ale cítit všudepřítomné napětí a Bohdana má pocit, že se jí spousta věcí tají. Od mala vyrůstá s otcem, který si jí nikdy moc nevšímal a svůj volný čas trávil zavřený ve své pracovně poslechem hudby.
Bohdana chce ale jednoho dne vědět víc. Její zvědavost se konkrétně probudí dnem, kdy jí babička na smrtelné posteli osloví nikoli Bohdano, ale Blanko. Byl to jen babiččin omyl či opravdu nějaká Blanka byla a Bohdana o ní ani neví?
Kde je zbytek její rodiny a proč nikoho nezná? Na základě toho si podle jmen lidí ze svatební fotografie, kterou najde pečlivě ukrytou v šuplíku, najde jejich adresy a rozhodne se jim poslat dopis. Otázkou je, zda je takové pátrání do vlastní minulosti dobrým nápadem a zda to raději neměla nechat být. Zvlášť, když se jí vrátí na x rozeslaných dopisů pouze jediná odpověď a to Tvůj otec je svině.
Síla Aleny Mornštajnové je v dokonalém vykreslení vztahů, jejichž vazby jsou promyšlené do detailů a vše sedí tak, jak má. Čtenář knihu díky tomu přečte jedním dechem.
Příběh se vám možná bude zdát zdánlivě jednoduchý, čím víc ale o něm budete zpětně přemýšlet, tím lepší se vám bude zdát. Ne vždy jsou totiž nutné složité zápletky a tisíc postav.
I konec, ke kterému má spousta čtenářů výhrady, považuji za velmi povedený a přesně podle mého gusta.
PS. Pokud jsem vás nalákala, můžete se k nám z Čtenářského klubu ještě přidat a číst s námi. Na stránkách Martinusu knihu navíc najdete nejen ze 17 % slevou, ale díky slevovému kódu, který najdete právě v naší facebookové skupině, získáte i poštovné zdarma.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)