Další knihou, kterou ve Čtenářském klubu Martinusu čteme, je kniha Tiché roky od Aleny Mornštajnové. Známá česká autorka se do čtenářského povědomí dostala hlavně díky knize Hana, která vyšla v roce 2017 pod nakladatelstvím Host. Hana byla boom a ačkoli před ní autorka napsala i jiné knihy, až právě s Hanou se kolem ní strhlo to pravé čtenářské nadšení.
Při čtení Tichých roků se čtenář srovnávání právě s tímto nejznámějším titulem nevyhne. Já osobně ale byla příjemně překvapená. Slyšela jsem totiž spoustu ne přímo pozitivních ohlasů, že je to zase to samé, koho to má pořád bavit. Navzdory tomu jsem se ale ke knize snažila postavit bez předsudků a řekla si, že si na ní vytvořím svůj vlastní názor. Ostatně jako vždy (pravidelně se mi totiž stává, že to, co se líbí většině, se mně osobně nelíbí a naopak).
Příběh, vyprávěný z pohledu dvou postav (tady je změna - konečně není příběh vyprávění z pohledu tří žen, přičemž každá z nich je jiné generace) a to konkrétně otce a jeho dcery. Postava otce mě potěšila, konečně zde máme rozvinutou mužskou postavu, která jen nestojí v pozadí, nýbrž se od ní vše ostatní odvíjí. Otec ne že je jen ústřední postavou, ale díky kapitolám, které se střídají a jsou na přeskáčku vyprávěné právě z jeho a dceřiny strany, mu taky vidíme do hlavy. Víme, co si myslí a proč jedná tak, jak jedná.
Dvě dějové linie, přičemž ta otcova - Svatoplukova - se odehrává ještě v době, kdy dcera Bohdana ještě ani nebyla na světě. Sledujeme tak jeho mládí, vyrůstání v dobách komunismu a jeho kariérní postup, díky kterému se dostal až do míst nejvyšších. Historické odkazy tu sice jsou, ale ne násilné a časté, spíš tvoří takový podkres. Důležitý je zde děj a mezilidské vztahy.
Dějová linka Bohdany na druhé straně logicky začíná až v jejím dětství, kdy bydlí se svým otcem Svatoplukem a Bělou. Doma je ale cítit všudepřítomné napětí a Bohdana má pocit, že se jí spousta věcí tají. Od mala vyrůstá s otcem, který si jí nikdy moc nevšímal a svůj volný čas trávil zavřený ve své pracovně poslechem hudby.
Bohdana chce ale jednoho dne vědět víc. Její zvědavost se konkrétně probudí dnem, kdy jí babička na smrtelné posteli osloví nikoli Bohdano, ale Blanko. Byl to jen babiččin omyl či opravdu nějaká Blanka byla a Bohdana o ní ani neví?
Kde je zbytek její rodiny a proč nikoho nezná? Na základě toho si podle jmen lidí ze svatební fotografie, kterou najde pečlivě ukrytou v šuplíku, najde jejich adresy a rozhodne se jim poslat dopis. Otázkou je, zda je takové pátrání do vlastní minulosti dobrým nápadem a zda to raději neměla nechat být. Zvlášť, když se jí vrátí na x rozeslaných dopisů pouze jediná odpověď a to Tvůj otec je svině.
Síla Aleny Mornštajnové je v dokonalém vykreslení vztahů, jejichž vazby jsou promyšlené do detailů a vše sedí tak, jak má. Čtenář knihu díky tomu přečte jedním dechem.
Příběh se vám možná bude zdát zdánlivě jednoduchý, čím víc ale o něm budete zpětně přemýšlet, tím lepší se vám bude zdát. Ne vždy jsou totiž nutné složité zápletky a tisíc postav.
I konec, ke kterému má spousta čtenářů výhrady, považuji za velmi povedený a přesně podle mého gusta.
PS. Pokud jsem vás nalákala, můžete se k nám z Čtenářského klubu ještě přidat a číst s námi. Na stránkách Martinusu knihu navíc najdete nejen ze 17 % slevou, ale díky slevovému kódu, který najdete právě v naší facebookové skupině, získáte i poštovné zdarma.
Okomentovat