analogue memories

černobílý momenty

19. června 2018

Na podzim, kdy jsme se s Tomášem dali dohromady, jsem si koupila do foťáku černobílý film. Vlastně vůbec poprvé, do té doby jsem fotila jen na barevný. Na zimu, kdy příroda barvami zrovna neoplývá, to byla podle mě dobrá volba. Uběhlo pár měsíců a já film konečně dofotila. Zakončila jsem tu černobílou parádu návštěvou koupaliště na Šárce.

Kouzlo analogu nespočívá v kvalitních a vždy perfektně zaostřených fotkách. Naopak. Jde o zachycení momentu, kdy máte na fotku jen jeden pokus. A co si budeme povídat, člověk si pak rozmyslí, co mu za fotku stojí a co ne. A to mě na tom baví.

Děda má skříňku, ve které má nejen alba zachycující roky společného života s babičkou, ale i alba, která patří jen jeho dětem a později i ta, ve kterých jsme my, jeho vnoučata. Nedá na ty fotky dopustit. Kolikrát i dnes, když přijdu na návštěvu, je vytahuje a společně si je nad hrnkem čaje prohlížíme. A mluví. Vzpomíná. A mně se zas vybavují chvíle, kdy jsem byla malá a on kolem nás nadšeně pobíhal s foťákem. Nebýt jeho, dnes všechny ty vzpomínky zachycené nemáme. Nemáme si je jak osvěžit, připomenout. A tak chci být jako on. Všechny ty důležitý momenty nejen prožívat, ale i skrz hledáček fotoaparátu zachycovat.

Z prvních týdnů, kdy jsme v bytě ještě neměli pračku a prát jsme si museli v samoobslužných prádelnách.
Jako v amerických filmech.

Naše rána.

Po pár měsících vztahu jsme se k sobě nastěhovali. Oba jsme to tak cítili a zároveň doufali, že neděláme chybu.
/Zatím dobrý/

V Kunratickém lese.

Na jednom z našich spontánních výletů.
Křivoklátsko.

Můj druhý podzim v Praze.
/A stále jsem do ní zamilovaná./

Nové doma.
Nový začátek.
Podzim 2017

Nová tetování.
Kniha a psací pero.
Dvě věci neodmyslitelně patřící ke mně.

Naše začátky.
Listopad 2017

Zima 2017

Po letech jsme se s rodinou vrátili na Kozel.
Melancholie.

Srdce.
Společný tetování ze silvestrovský noci.

Moje <3

První letošní venkovní koupání.
Šárka.

view

analogue memories | 04

6. září 2017

minimalismus.
květiny k narozeninám od táty
fotka z anglie (kde jsem se cítila naprosto svobodná a šťastná)
egon, gerhard richter a skvělá pohlednice z nanu nana
můj koutek.

view

analogue memories | 03

31. července 2017

Ranní čaj, bábovka od Antonína, hudba ve sluchátkách a procházení alb plných fotek. Vzpomínky, nostalgie. Další doušek horké tekutiny putující mým hrdlem. Spokojenost.

Ranní melancholie. Za okny probouzející se slunce, v batohu nová kniha (nemám už jich, těch čekajících na přečtení, přece jen dost? nemám. knih není totiž dost nikdy.)

Odpoledne půjdu na zmrzlinu. Na zmrzlinu a dobrou kávu.

Svět je krásný.

Po většinu času.

view

analogue memories | 02

6. června 2017

Mám to ráda. Cvaknutí a pak zvuk převinujícího se filmu. Poslední fotka a následné příjemné vzrušení, když nesu film vyvolat. Potom pár dní čekáš a pak, když je konečně ten správný čas a fotky jsou hotové, otevíráš nedočkavě papírový pytlík ještě před obchodem. S úsměvem na tváři si je prohlížíš. Vybavují se ti okamžiky štěstí, které jsi při jejich zachycení prožíval. Mám to ráda. A ještě radši mám následné lepení fotografií do alba. Lepení a psaní poznámek, abych si jednou, třeba za pár desítek let, vybavila, jak jsem se tenkrát, když mi bylo sladkých dvacet, cítila.

view

analogue memories

10. března 2017

Mám to ráda. S hrnkem horkýho kafe listovat fotoalbem a znovu si vybavovat momenty. Momenty, které mě bavily natolik, abych je zachytila skrz oko starého tátova analogu. Chci ale fotit ještě víc. Malý Olympus a náhradní film s sebou tahat kamkoliv půjdu. Fotit oblaky kouře, nahá těla po milování jako Libuše Jarcovjáková, fotit kávu a obrazce, které se na ní vytváří. Fotit úsměvy lidí, které mám ráda. Fotit přírodní krásy, města či detaily. Skrz čočku zachytit a určitým způsobem popsat samu sebe.

Zachytit život.