my personal urban jungle

Můj nejnovější krasavec, Ficus lyrata a vedle něj Zamiokulkas, od kterého mám doma asi pět rostlin. Je nenáročný a roste jako ďábel.

Nenazvala bych to přímo obsesí, spíš touhou mít kolem sebe kus přírody, kus zeleně. Parkety, spousta rostlin v různých květináčích. Obrázky bez rámů, nalepené na zdi pouhou izolepou. Obklopit se věcmi, které mám ráda. Knihy, kočky, šedý ušák, do kterého se místo mě choulí spíš ti kocouři. To je domov, mé místo, kde se cítím dobře.

Když jsem se před třemi lety (páni, to už to budou tři roky?) přistěhovala do Prahy, měla jsem rostlinek pár. O rok později, když jsem se stěhovala z Vršovického 1kk do bytu o tři místnosti většího, jsem jich měla na dvě přepravky. Kdybych se měla stěhovat dnes, troufám si říct, že bych se s nimi nevešla ani do jednoho auta. 

Mám doma rostlinné královny. Královny, jako je třeba Monstera skvostná, kterou musím mít kvůli kočkám (pro které je vážně jedovatá) ve výšce na knihovně a dostala jsem jí od kamarádky Kláry, když byla těhotná a zařizovala malé Ines pokojík a monstera by se jim tam nevešla ani nehodila. Vezla jsem ji tenkrát s bráchou, který byl zrovna v Praze ještě ve smartu a pamatuji si, že jsme se s ní do toho auta skoro nemohli vejít (a to je dnes jednou taková!)

Mám doma Kaláteu ve zlatém květináči, která u sebe díky rozložitosti svých listů nemůže mít jiné rostliny. Jednoduše by se k ní nevešly. Je to ozdoba mé šatní skříně. Mám sbírku kaktusů, která se rozšiřuje pozvolna, ale jistě. Každé léto si pořizuji další s tím, že tohle už jsou opravdu na dlouhou dobu poslední.

Spousta Ficusů, které jsou svou nenáročností téměř sázkou na jistotu. Mým nejnovějším úlovkem je ale Pilea se svými lístky jako penízky. První Pilea mi opadala a umřela, tak doufám, že to s touhle bude lepší. 

Sbírka kaktusů, některé mám už několik let.

Stalo se z toho sběratelství a květiny najdete u nás v bytě všude. Kdybych je měla spočítat, troufnu si říct, že je jich určitě k padesátce. Starost o ně je meditací. Když si udělám čas a jednotlivým rostlinkám se chvíli věnuji. Zalévání, vlhčení, otírání hadříkem. To všechno jsou věci, které vás donutí se na chvíli zastavit a co víc, udělají dobře něčemu živému, co navíc roste a žije díky vám. A z toho už můžete mít dobrý pocit, no ne? 

Začala jsem si navíc pro pokojovky chodit do žižkovského haenke, odkud mám právě například zmíněnou Pileu či nejnovější (ach, jak jsem na něj mohla zapomenout!) Ficus lyrata, po kterém jsem toužila už nějaký ten pátek. V haenke mají nejen výběr všech těch in rostlinek, které vídáte pravidelně na pinterestu, ale hlavně mají zaměstnance, kteří své práci rozumí a nejen, že vám dokážou dobře poradit a o rostlinách se s chutí baví, ale jsou milí a vy máte chuť se tam vracet. Prostor jako takový je sice menší, ale to mu neubírá na kouzlu.

PS. Momentálně si brousím zuby na tečkovanou Begonii maculata!

(Ale říkám si, že bych možná měla trochu brzdit, abych se do toho bytu za chvíli vešla...)

Pilea peperomiodes. Zátiší v knihovně.