21. února 2019


emoční nestabilita
noční hovory s hlavou na tvém rameni, hladíš mě, tiskneš k sobě
já ale sama nejsem schopná ti odpovídat
jsem unavená
a
pomalu se propadám do říše snů

přemíra myšlenek
a
zároveň prázdno
chtěla bych být jako ty
-

povídat
umět slova skládat i bez papíru
tak ladně
tak lehce

občas si vedle tebe připadám úplně nemožná
-

postupně se otevíráš
a
já nejsem schopná to ocenit

to možná to prázdno ve mně
ta apatie
kterou si sama neumím vysvětlit

jako bych v hlavě měla jen vzduch
zastírající
všechny mé myšlenky

znovu se léčím
znovu beru ty bílé prášky a jsem ochotná
přiznat si
že potřebuji pomoct

jeden ráno
zapít vodou
a
hned potom sníst pár soust křupavého croissantu

kam zmizela ta radost z věcí
kam zmizela má energie

*

rána jsou prázdná a vedle tebe snad ještě prázdnější
znovu mám prázdný byt a rozhodla jsem se žít sama

na seznamu další bývalý přítel

*

bývalý přítel
který mě ještě po rozchodu před odchodem do práce
přikrýval druhou dekou
-
to aby mi nebyla zima

bývalí
zajímavá skupina mužů
které jsem já sama opustila
abych mohla být samostatnější
víc nevázaná
víc svá

(ale podle mě to bylo jen v mé hlavě)

měla jsem pocit
že vedle sebe už nemůžeme dál žít
ten stereotyp začal
být nesnesitelný

(není chyba ve mně?)

a tak se budím
místo jedné kočky dvě
jinak jak kdybych se vrátila v čase do minulého podzimu

střih
-

zase ty prázdný noci
neopodstatněný smutky
tichý prázdno
proč nikdo nemluví?

další muži
neustálý kolotoč
muži
se kterými neumím mluvit
muži
kteří mi připomínají nevlastního tátu
jeho autoritu
jeho tendenci všechny ženy kolem sebe znevažovat
neuznávat
už z principu

sebemrskačství
-

drogový noci
alkoholový odéry
chováme se jak trosky
a
je nám to jedno

-
pro tenhle večer

těmito útěky se ze sebe snažíme dostat
všednost běžných dní
jejich stálost
zažitost
není ale právě rutina tím,
co nás nutí fungovat?
co nás drží při životě?

já a moje tendence neustále utíkat
neutíkat od problémů
nýbrž od sebe sama

lesy
pražský ulice
cizí byty
rána
kdy mé tělo voní po cizích dotecích
a
já mám chuť co nejdřív utéct domů

cigaretový dým
a
my dva sedíme ve sprše
směješ se
-
v opojení

začarovaný kruh
a já
stále hledající
cestu ven

*

8 komentářů

  1. tohle si přečtu jeste hodnekrat, dost mozna muj nejoblibenejsi text od tebe vubec :)
    Sarushef blog

    OdpovědětVymazat
  2. taktéž se přikláním ke komplimentu. tento text rozhodně patří mezi tvé nejlepší. posílám sílu a jako takový životabudič i "tohle moc dobře znám". bude dobře, bude líp.

    OdpovědětVymazat
  3. Úžasný článek, i když tak smutný. Také přeji hodně štěstí a síly! Zvládneš to.

    OdpovědětVymazat
  4. krásný.... takový "únorový"...
    i ta fotka k tomu...

    www.libenanovakova.cz

    OdpovědětVymazat
  5. tento text psaný Tebou je jako hvězda uprostřed temné oblohy
    je lehký, je živý a přitom z něj cítím takovou tíhu a prázdno
    děkuji Ti z celého svého srdce, že's napsala tento text a že ses ho rozhodla sdílet
    posílám Ti jen sílu, naději pro lepší zítřky, světlo

    OdpovědětVymazat
  6. A uz máš jako dalšího?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne všechno, o čem píšu, se musí nutně odehrávat teď. Naopak píšu o většině věcí až zpětně (jako v tomto případě) - s Tomášem spolu nejsme už nějakou chvíli a rozešli jsme se v dobrém jako kamarádi.
      Hezký den!

      Vymazat
  7. Promiň, nemyslela jsem to zle. Jen mě zajímalo, ostatně tvé fotky na instagramu mě k tomu trochu popudily, jestli sis nasla někoho dalšího. Přeji hezky večer.

    OdpovědětVymazat

© anna. Design by FCD