z dubna

27. července 2017

duben 2017

moje (morální) kocovina má vůni mátovovo-pomerančové pěny do koupele.
voní po deštivém ránu
a
má podobu vlasů stažených v drdolu a obličeje bez špetky líčení.
moje kocovina,
ať už ta morální či opravdová,
má v sobě vždy jakousi melancholii.
ranní jízdy tramvají.
kdy většina pražáků ještě spí a
na cestě domů potkáváš
jen
pochybný existence.
patříš snad sem?

moje kocovina, jakési vystřízlivění,
má chuť horké černé kávy
převalující se na jazyku.
ve sluchátkách folk.
folk, symbolizující pro mě přírodu, výlety, svobodu.
bohémství.

chci takhle žít?

zavíráš oči, víčka tiskneš v sobě
s přáním zapomenout.
zapomenout na včerejší večer, na předešlý dny a noci.
zapomenout a nahradit.

nahradit chvílemi,
kdy bylo ještě dobře.
kdy věci měly ještě smysl
tys věděl, kudy jít.

chvíle, kdy bylo na světě krásno
a
všude kolem byla láska.
cítils ji.
téměř hmatatelně se rozprostírala kolem tvýho těla,
jako příjemná hřejivá deka.
láska stoprocentní.
kdy přestala být celistvá,
opravdová, silná.


kam se poděla?

-

3 komentáře

© be at peace, not in pieces. Design by FCD