zelený vlasy

je noc.
Praha si žije svým vlastním životem a já ji plnými doušky nasávám.
mám ráda noční město.

stojí tady v metru holka.
má zelený vlasy a pod okem černou tuží nakreslenou slzu.
skelný pohled a přivírající se víčka.
celá v černém, na sobě sako a společenské kalhoty,
to všechno je tak nějak v ostrém kontrastu s jejími vlasy a obličejem.
najednou si sedá a hlavu schovává do dlaní.

fascinuje mě.
nevím, jestli tím, jak je krásná
nebo tím, že vypadá zlomená.
zlomená, stejně jako já.

a pak každá nasedáme do jiného vagónu
a naše cesty se rozcházejí.

prázdno.