další z těch šumavských víkendů

Posledních pár měsíců jsem chalupu docela odbývala. Jezdila jsem místo toho jen za rodinou do Klatov a víkendové chvíle trávila převážně tam. A co si budeme povídat, není to ono. Příroda, kterou máme na chalupě, to je něco úplně jiného (i když jí máme jen necelých 30 km od domova). Nacházím tam mír v duši a jaksi automaticky přicházející vyrovnanost. Zároveň se už při samotném odjezdu z Prahy zbavuji telefonu a odpojuji od 4G (která na chalupě stejně nefunguje). Člověk v té přírodě úplně jinak vnímá svět kolem sebe. Když k tomu ještě navíc přidáte společnost milované osoby a prarodičů, u kterých si toho společného času vážíte o to víc, vyjde vám naprosto ideální kombinace pro klidný a odpočinkový víkend.

Šumavská ledovcová jezera jsou moje srdcovka. Ačkoli jsem na instagramu schytala kritiku za to, že údajně navštěvuji stále ta samá místa a co víc, pokaždé s jiným mužem (haha), nemůžu si pomoct. Šumava je můj domov a je logické, že na ní budu jezdit opakovaně. S Markem jsme se tentokrát vydali na Černé jezero, které bylo stále ještě zamrzlé - stejně jako cesta, která k němu vedla. Možná i díky tomu jsme u jezera byli téměř sami a vyhnuli se tak tím zástupu rodinek s dětmi. 

Naprosté ticho a klid. Najednou všechno dává smysl a vaše existence jako by v tomto momentě byla na úplně jiné úrovni. Vždy si na takových místech uvědomím, jak malicherný a maličký můj život vlastně ve srovnání se světem kolem je. Jak nádherná je příroda kolem nás a jak bychom o ni měli pečovat, namísto toho, abychom ji svým konáním jen ničili.

Nacházím v těch horách sebe sama. Jejich prostředí je pro mě mnohem příjemnější než například to přímořské. Horko a slunce nikdy nebyly mými nejlepšími společníky. To lesy, lesy a hory, to je něco jiného. Lesy a jejich nezaměnitelná vůně. Výhledy, které má člověk z vrcholů hor. Svěží vítr. Klid. To všechno jsou pro mě věci, které mě neuvěřitelným způsobem nabíjejí víc než cokoli jiného a i kvůli tomu jsem se rozhodla, že musím na chalupu jezdit častěji. Mým snem je samozřejmě chata vlastní. Chata s terasou, na které budu zabalená v teplém svetru snídat, upíjet horkou kávu a užívat si to úžasné ticho. Chata, na kterou budu jednou z města utíkat víkend co víkend. 

PS. Veškeré fotky jsou focené telefonem a to konkrétně na iPhone 7. Musím říct, že od doby, co jsem si ho cca před rokem pořídila, s sebou téměř netahám zrcadlovku. Jednoduše není proč. Fotky i videa z telefonu jsou ve výborné kvalitě, nemůžu si to vynachválit. Od té doby jsem taky na instagramu přestala používat filtry a fotky tam dávám jednoduše tak, jak je vyfotím, s minimálními úpravami (zaostření, max přidání či ubrání jasu)