ztracená
sama v sobě.
hledám se.
znovu.
nekonečný koloběh?
vím, že mě to vysává a ničí,
zároveň si
ale nemůžu pomoct.
dám trýzním samu sebe
vlastním
přičiněním.
trochu sebemrskačství,
přijde mi.
budím se
a
v duši mám nesnesitelný prázdno a smutno.
odkud se vzalo?
odkud jsi přišlo?
nechci vás.
rutinně dál vykonávám činnosti,
které se ode mě očekávají
a
snažím se nezhroutit.
snažím se pokračovat,
jako by se
uvnitř
mě nic nestalo
a
svět byl stále tak krásnej a růžovej,
jak jsem ho viděla dřív.
nasazený růžový brýle ale už spadly
a
já se zas setkávám s realitou.
i když trochu jinak,
než jsem byla zvyklá dřív.
venku je zima.
prší.
v jedný ruce mam kafe
v
tý druhý držím můj nejnovější antikvariátový úlovek.
Kunderu.
pláču s deštěm.
a vlastně ani sama nevím proč.
to asi to prázdno ve mně.
Nadherne umenie.. len v tomto pripade skoda, ze to pise sam zivot.. posielam slnko do dusicky.. navzdory vsemu je tu porad krasne
OdpovědětVymazat<3
VymazatVždycky jsem v takových chvílích a pocitech nacházela větší hloubku než v radosti, než ve vědomí, že svět je krásný místo a že by se člověk měl soustředit na hledání pozitivních věcí. Je důležité to dělat, ale právě to, o čem píšeš, se mi jeví jako důkaz, že jsi nesmírně citlivá a prožíváš i ty části sebe, ostatních a světa celého, které nejsou tak růžové. A to není špatně. Protože se před tím neuzavíráš jako taková spousta lidí (může to v tento konkrétní okamžik posilovat i fakt, žes dělala dobrovolnici na Jednom světě...?). Nějak cítím - i jen skrz Tvá černobílá písmena a fotky - že přes tu prázdnotu jsi přece jen plná lásky, soucitu, vděčnosti a pokory, která je zatraceně důležitá, zvlášť dneska. Sama pro sebe si snažím uvědomovat totéž, bojuju s prázdnotou už asi sedm let...
OdpovědětVymazatPíšeš. A pro psaní jsou přesně tyhle pocity nesmírně cenné a plodné. A ty je přece umíš zhmotnit a zachytit. Nejsou marné. Toho se dá držet.
děkuju za ty krásný slova. máš pravdu, že člověk si kolikrát spoustu věcí uvědomí právě v takových chvílích a že kdyby bylo na světě jen krásně a všechno bylo růžový, připadalo by mi to asi po nějaké době prázdnější než "nahoru-dolů".
Vymazats prázdnotou držím palce, je to opravdu běh na dlouhou trať a sama vím, že nikdy nezmizí úplně, člověk se s ní spíš musí tak nějak naučit žít, držet ji jakž takž pod kontrolou (i když to dá někdy doopravdy zabrat) a přijmout to jako součást sebe sama.
měj se krásně <3
Slyšela jsi někdy o psychologické typologii MBTI? Myslím, že podle ní bys mohla být INFJ. Taky patřím k tomutu typu a celkem mi to pomohlo pochopit, proč uvažuju, tak jak uvažuju, plus kam a jak směřovat v budoucnosti :)Hodně síly :)
OdpovědětVymazatslyšela a dokonce máš pravdu, jsem přesně tento typ! a je pravda, že většina věcí na mě doopravdy sedí.
Vymazatděkuju <3
Připadá mi, jako bych četla své vlastní poznámky na papíře. Nalezám se ve tvých textech čím dál tím více. Tvé formulování vět občas vyjádří ten dotěrný "pocit" někde uvnitř, který potřebuje ven. Děkuji ♥
Vymazatjsem ráda, že někdo další - také INFJ - sdílí své myšlenky
Hah, a já měla za to, že nás INFJ má být jakožto nejvzáčnějšího typu asi 1% :D Je ale tuze príma vidět, jak se přirozeně shlukujeme, aniž bychom o tom vlastně věděli.
VymazatSice nejvzácnějští typ v populaci, ale rozhodně ne nejvzácnější typ na internetu :D Což vlastně dává smysl :D :)
VymazatMilé, cítím se teď drsně, že jsem to "odhadla" :D
OdpovědětVymazatObdivuju tě, že píšeš na blogu hodně otevřeně, určitě v tom pokračuj, já na to nemám odvahu (ani chuť nejspíš) psát veřejně, stačí mi deníček, ale je povzbudivé vědět (i když moc dobře vím, jak jsou některé chvíle nepříjemné), že nejsem sama, kdo má takové smutné stavy přirozeně v sobě.
Snad brzo přijde zas dobré období a o to víc si ho užiješ! :)
Krásné a emotivní!! Velký obdiv, za tvá slova..
OdpovědětVymazatJako bys mi zrovna teď psala z duše..ale věřím, že se obě samy v sobě zase nejdeme ♡
OdpovědětVymazat