minimalismus

11. ledna 2018


V posledních letech se z minimalismu stal jakýsi trend a heslo čím míň, tím líp se stalo určitým životním krédem. A nebudu lhát, i já jsem mu propadla.

Nikdy jsem nebyla člověk, který by měl doma nepořádek, přesto jsem i já byla tou, co doma skladovala milion nesmyslů a vůbec kolem sebe měla x věcí. Ať už šlo o oblečení, staré vzpomínkové věci, kosmetiku, kterou už nikdy nebudu používat ale co kdyby, znáte to, milion sešitů, milion knih, které jsem už přečetla, nelíbily se mi a já vlastně neměla jediný důvod si je nechávat. Byla jsem takový sběratel, aniž bych si to byla ochotná připustit. Ba co víc, aniž bych o tom v hlubším smyslu nějak přemýšlela.

Jak se roky táhly, najednou jsem kolem sebe - a přišlo mi to naprosto přirozený - začala potřebovat čím dál tím míň věcí. Měla jsem téměř potřebu spoustu věcí vyházet, abych se mohla nadechnout, abych byla šťastnější. V té době jsem o nějakém minimalismu ale neměla ještě ani tušení a ta potřeba spíš vycházela ze mě samotné.
Víc řešit, víc systematicky, řekla bych, jsem to začala když jsem se přestěhovala do Prahy a s Kubou jsme bydleli v malém bytečku, kam se těch věcí moc nevešlo, ani kdybych chtěla. A tak začala první část procesu, kdy jsem se začala zbavovat svých věcí. Najednou jsem s někým sdílela prostor (i když je pravda, že moje věci i tak zabíraly většinu místa a minimalistou byl v naší domácnosti spíš on - ne však záměrně) a musela své věci zredukovat. Jak ale začít?

V té době jsem už o minimalismu věděla. Když se tohle kouzelný slovo řeklo, vybavil se mi čistě bílý byt, kde najdete pár kusů nábytku a minimum osobních věcí. Takhle na oko mi to připadalo strašně studený a nebyla jsem schopná si představit, že bych takhle měla žít i já. Časem jsem ale přišla na to, že o tom ten minimalismus vlastně vůbec být nemusí. Že jde o to, jak ho pojmete vy samotní, aby vám bylo dobře a přineslo vám to do života štěstí. Nikdo po vás nechce, abyste žili v bytě s jednou židlí a postelí.

Pro pomoc jsem otevřela internet, kde se na mě vyvalily desítky článků a videí, jak na to. Neprošla jsem samozřejmě všechny, dám vám sem ale odkaz na TED Talks about Minimalism, který mě zaujaly asi nejvíc: tady
Dál mě zaujala kniha Zázračný úklid od Marie Kondo, o které jste asi slyšeli už všichni. Jak už ze samotného názvu vyplývá, jde o knihu, která nám má pomoct uklidit si prostor kolem sebe. Zbavit se zbytečností, které už nepotřebujeme. Vyřadit ze svého šatníku oblečení, které už nenosíme. Jednoduše ze svýho života a místa kolem sebe vyřadit to, co už není funkční a nepřináší nám radost ani užitek, to je hlavní. 
Další knížka, která mi přišla moc fajn je kniha Radost z mála: Minimalistický návod, jak si uklidit a zorganizovat a zjednodušit život, kterou napsala Francine Jay. Je to na podobné bázi jako již výše zmiňovaný Zázračný úklid, jen se tady dozvíte trošku víc o tom, jak vnést minimalismus i do svého života, nikoliv jen do místa, kde žijete. 


Jelikož se snažím minimalismus praktikovat už delší čas, mám teď v deníku napsané jen nějaké dodatečné body, na které bych se chtěla letos ještě navíc zaměřit. Jak jsem psala výše, všechno najdete na internetu nebo v knihách, kterých na tohle téma existuje taky nespočet. Nebo už jen na samotném Pinterestu seženete spoustu návodů, jak začít. 


Za sebe musím říct, že mi to do života vneslo spoustu spokojenosti. Ulehčilo mi to existování a dovolilo soustředit se na to, co je skutečně důležité. Žít v přítomným okamžiku. Neztrácet čas tím, co si vezmu na sebe, protože se snažím mít oblečení takové, aby se spolu dalo dobře kombinovat. Přišla jsem na to, že v jednoduchosti je krása. Že kvalita vítězí nad kvantitou. Že nemusím mít všechno, co se mi líbí, že to ve finále ani nepotřebuju. Naučila jsem se, že slevy v obchodech jsou jen lákadlem, že vážně nepotřebuju další šedivý svetr, jen v jiném odstínu. Naučila jsem se, že k líčení nepotřebuju tři druhy makeupu, ale že stačí jen jeden a nebo vůbec žádný. Že je lepší mít jeden dražší, zato kvalitní batoh, co mi vydrží, než x jiných a na pár použití. Že se líp cítím v prostředí, které není zahlcené věcmi. Že mám dobrý pocit z toho, že dělám něco pro planetu. Že neplýtvám. Že mi dělá dobře zbavovat se zbytečností. Dávat pryč oblečení, které už nenosím. Že mě minimalismus ve své podstatě osvobozuje (sice ne ještě na takové úrovni, abych byla schopná žít jen s jedním batohem, ve kterém bych měla celý život - ano, i tací jsou - ale přece).

Navzdory tomu existují ale stále ještě oblasti, kde se mi tohle minimalistický smýšlení uplatňovat nedaří. Třeba knihy. Stále je mým snem mýt jednoho dne knihovnu plnou svazků, které jsem za celý život přečetla. Jsou knihy, které mě nebavily, které se mi nelíbily. Takové se snažím dávat do antikvariátů, protože věřím, že se na světě zcela jistě najde někdo, komu se líbit budou. Jinak mi ale dělá radost mít spoustu knih a tak nevidím jediný důvod, proč bych se jich měla zbavovat. A pak jsou tu hrnky. O mé sbírce hrnečků už skoro kolují legendy, jak je velká. Jak mi nedávno řekl Tomáš - Nikdy jsem neviděl, aby měl jeden člověk tolik hrnků. 



Pokud jsem vás nadchla a chtěli byste s minimalismem začít, doporučuju mimojiné tuhle třicetidenní challenge, která vám pro začátek určitě pomůže!
<3


5 komentářů

  1. opět k tomu mám co říct :) když jsem se před lety stěhovala s přítelem do novýho bytu, rozhodla jsem se, že jeho práh nepřekročí nic, co nepoužívám a nepotřebuju. všechno ostatní jsem vyházela. a že toho bylo hodně. zbavování se věcí které mi vůbec k ničemu nejsou na mě působí jako hloubková očista. člověku se najednou jakoby žije lehčeji, může se nadechnout. proto když jsem se teď nedávno přestěhovala zpátky k mamce, jejíž byt bych označila za skladiště krámů, tak mi z toho bylo úplně zle. týdny jsem tam chodila jen přespat a život mě nebavil, nejen kvůli rozchodu, ale i kvůli představě, že zas v téhle hrůze musím žít. člověk má ale na výběr. buď se bude trápit, anebo se pokusí s tím něco dělat. a tak jsem rozjela kompletní rekonstrukci svýho pokoje, která se nyní blíží do finále a já tam najednou trávim čas strašně ráda. všechno je podle mých představ, světlé, útulné, nové. zbytek bytu se snažím ignorovat :)
    co se týče knih, jsem na tom stejně jako ty, kupuju další a další a nehodlám na tom nic měnit. minimalismus je jedna věc, ale pokud má člověk nějakou vášeň, tak by se jí neměl vzdávat. každý má něco, co naplňuje jeho život radostí, takže zůstaňme u toho, i kdyby ty stohy knih měly zabrat kdo ví kolik místa :)
    teprve včera jsem koupila na knihy nové police, takže do té doby jsem si je vyskládala ke zdi na zem jako to máš ty a nutno říct, z logistického hlediska to je fajn, můžeš mít víc knih, než kdyby byly v knihovně, zabere to mín místa. ale zase - vytahuj nějakou knihu z prostředka té věže ... :)
    měj se hezky.

    OdpovědětVymazat
  2. Když jsem se stěhoval, chtěl jsem všechno nepotřebné vyházet nebo prodat. Nakonec se stalo očekávané: všechny krámy jsem přestěhoval, ale dal jsem si jasný požadavek: všechno to prodat. A samořejmě to mám ještě všechno doma. Občas se snažím svoje věci trochu probrat, někdo odejde pryč, ale většinu si nechávám s tím, že se to ještě bude hodit nebo to ještě prodám...

    Knih jsem se dlouho nezbavoval, ale jednou mi došlo, že některé si prostě už nepřečtu a zabírají mi místo. Nechávám si jen srdcovky nebo užitečné knihy, ke kterém se člověk vrací...

    OdpovědětVymazat
  3. Minimalizuju neustále. Nejvíc, když jsme zdědili byt po skoro-tchánovi, který byl sběrač. Ještě stále to tam nemáme protřízeno, ale další fáze jsou v dohledu - mě to baví, jsem ráda, když pak je prostor. Jen je pro mě problém věci jen tak vyhodit, neslučuje se to s mým eko přesvědčením, takže se je snažím darovat, nějak je využít před cestou do popelnice, dát na charitu... Tím se mi cesta k minimalismu prodlužuje, ale zase z toho mám pak lepší pocit.

    OdpovědětVymazat
  4. minimalismus je strašně skvělá věc a taky mi to přineslo do života samý skvělý věci :)
    Sarushef blog

    OdpovědětVymazat
  5. Páni, opravdu zajímavé a poučující.
    Osobně jsem se s pojetím minimalismus, setkala až dnes při čtení tohoto článku (a předtím na tvém instagramu). Určitě je to velice osvobozující se zbavit všech zbytečných věcí a žít jen z toho mála, které člověk opravdu využije a potřebuje. Vždy, když jsem si ve svém prostoru udělala místo a vyhodila pár zbytečností, cítila jsem se lépe, zbavila jsem se kousku minulosti a uvolnila nějaké to místo navíc. Ale v takovém rozsahu bych to nedokázala ještě pojat, možná časem.

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD