co je nového? | květen 017

10. června 2017



Květen.

To byl mimo jiné měsíc vyprchaných iluzí o světě kolem, těch posledních, co mi ještě zbyly. Měsíc nemocí, kdy jsem ze čtyř týdnů tři stonala. Měsíc horeček, bolavého krku a bolavé duše. Měsíc instantních jídel, protože na přípravu těch pořádných jsem se kvůli vyčerpání téměř nezmohla. Měsíc, kdy se zase všechno vrátilo do normálu a já jsem si, ano opět, uvědomila, co je v tom životě skutečně důležitý. Skončila jsem se školou a našla si práci. Tu aktuální teda až v červnu, ale co. Zároveň jsem byla naposledy v Levných knihách, které mi byly domovem téměř rok. A neodcházelo se mi snadno, co vám budu povídat. Prožila jsem zde tolik hezkých chvil, poznala tolik zajímavých lidí, kteří se stali důležitou součástí mýho života. Byla jsem na zkoušku v kavárně a zjistila, že z druhé strany pultu to asi nebude nic pro mě. Nebo alespoň ne v konkrétním podniku, ve kterém jsem si práci servírky / baristky zkusila. Strávila jsem naprosto báječnej víkend na Šumavě, kde jsem zas cítila onu tolik potřebnou svobodu a klid v duši. Byla jsem na výstavě v Židovském muzeu a konečně si do knihovny pořídila svůj vlastní výtisk Deníku Anny Frankové. Byla jsem taky naposled na brigádě tam u nás na Šumavě a tím ukončila další - tentokrát dvouleté - období. V hlavě jsem si srovnala, jaké věci k životě potřebuju a jaké vlastně ani tolik ne. Rozhodla jsem se, že začnu v životě praktikovat minimalismus a kupovat si méně věcí. Tuto filosofii jsem začala aplikovat i u nás v bytě, který je najednou o pár dekorací a nepotřebných věcí chudší. Protřídila jsem oblečení, přestala téměř nosit make up a své krátké vlasy začala sem tam splétat do copu (i když je teda hodně maličký). Přestala jsem na nenávist a zlobu odpovídat taktéž nenávistí a místo toho se rozhodla hledat klid a pohodu uvnitř sebe. Začala jsem zase hodně číst - krom beletrie také duchovní knihy o buddhismu, ve kterých se snažím nacházet odpovědi. S některými lidmi jsem se odcizila a opět si uvědomila, že člověk nemůže nikoho nutit, aby byl pro něj důležitý. Nemůže si k sobě někoho připoutat a násilím držet blízko u těla. Musí mu dát volnost, aby poznal, zda se onen dotyčný člověk sám vrátí. Pokud ne, musí to přijmout a odpustit. Dala jsem si malé červnové předsevzetí, že si během následujícího měsíce nekoupím žádnou knihu, protože se mi ty nepřečtené doma stále vrší a vrší a já je jaksi nestíhám dostatečně rychle číst. (2. června na mě doma čeká Kosmonaut z Čech...) Taky už se neoblékám jen do černé a poprvé v životě jsem si koupila sukni až na zem. Konečně přišla zas sezóna melounu a citronové limonády s mátou. A abych nezapomněla, začala jsem po Praze využívat naprosto skvělou službu Rekola!


 selflove.


 z naprosto skvělé knihy Co z vás (ne)dělá buddhistu.



Maty, Šumava a večerní seance na střeše.


 doma.


 (stále se rozrůstající) džungle.


kafe od Antonína, Grébovka a den předtím, než jsem zase onemocněla.



 nemoc.



 last time.
(a jedna z nejsilnějších a nejemotivnějších nocí za dlouhou dobu)


netřeba slov.
<3


Rekola <3
a ranní cesta na kole do lidlu pro ovoce a pečivo na snídani.
krásno.


Letná s Míšou <3


 konečně jsem taky zjistila, kam až jede dvaadvacítka.
(a je to tam naprosto krásný!)


 Letná, opět <3




 nejlepší víkend na Šumavě s milým.


 lék na (téměř) všechna trápení.



 Londýnská.
láska.


 na zkoušku v momoichi.


Langhans.
a sladká odměna po úspěšném pohovoru v Dobrovském.
radost.


 nejkrásnější úlovky z klatovského antikvariátu.


 po kině s tátou.


 šeřík.
 knihy měsíce května.
(ať už ty přečtené nebo zatím jen koupené a na přečtení čekající)


balkonová sezóna zahájena!


s Terez <3

 Vinohradská vodárna.
jedno z mých neoblíbenějších míst ke čtení - už jenom kvůli tomu, že je pár kroků od zastávky (momentálně má úplně nejoblíbenější kavárna vůbec) Coffeeroom <3



 na výstavě v Židovském muzeu.
(a samozřejmě trocha Kafky k tomu!)


na skok v milovaný Sušici <3

4 komentáře

  1. Milá Aničko, sleduju tvůj blog už docela dlouhou dobu a musím říct, že je vážně skvělý vidět tvůj vývoj a především chuť a odvahu změnit svůj život, když jsi cítila, že to prostě není ono. Ne každý to takto dokáže. Tvůj blog beru jako inspiraci, zvlášť v těchto časech, kdy se sama rozhoduji, zda neukončit studium na těžké vysoké a nevěnovat se něčemu jinačímu. Pokaždé jsem ráda, když si přečtu, že se někdo rozhodl pro minimalismus v životě, protože je to jedno z nejlepších rozhodnutí vůbec a z tvých článků vidím, že to máš už částečně v sobě. :)

    Nepřestávej inspirovat!

    Yvette, tvá tichá dlouhodobá čtenářka

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherné fotky a krásný článek! :) Ano, nutella je lék skoro na vše :D

    LITTLETHINGSFOREM

    OdpovědětVymazat
  3. na Kosmonauta z Čech mám též spadeno! srovnání s Kunderou znělo tak, že půjde o kvalitní čtení. takže jsme zvědavá. a s tím předsevzetím nekupovat další knihy, dokud nedočtu to, co doma na přečtení čeká, jsem nakonec sekla. zjistila jsem, že každá kniha má svůj čas. a když na ty, co doma leží nedotčený, nemám zrovna náladu, tak to respektuju a nenutím se do toho. dávám si v životě mnoho pravidel a omezení, v knihách to ale dělat nebudu. a budu dál nakupovat knihy, na který mám zrovna chuť a klidně si rozečtu 3 najednou.

    OdpovědětVymazat
  4. Je krásné vidět, jak přemýšlíš nad sebou a svým životem, jak neděláš to, co se od tebe v danou chvíli očekává, za to tě neuvěřitelně obdivuji. A také za to, že si dokážeš jít za svými sny a cíli, je to inspirující. A fotky jsou vždy pohlazením po duši, ať už jsou to kávičky, uličky, nekonečná příroda nebo knížky. ♥
    Ať se ti daří - a už se taky nemůžu dočkat na letošní první snídaní na balkóně, to se musím ale nejdříve po dlouhé době vypravit z univerzitního města zpátky domů na konec světa. :D

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD