jak jsem díky knížce (a Neznámému) měla hezčí den

30. května 2017


Cesta z práce, venku asi milion stupňů, košile se mi lepí na tělo a mám pocit, že v tramvaji už snad víc dusno ani být nemůže. Pokouším se číst. Marně. Stojím, ruce i nohy se mi třesou, málo jsem dnes jedla a pila. Mám pocit, že snad každou chvíli omdlím. Tramvaj zrovna jako na potvoru jede ony pro mě tři potřebné zastávky snad půlhodinu. Rozhlížím se kolem sebe. Všichni vypadají, že jsou na tom podobně jako já. 

Konečně vystupuji z tramvaje. 
,,Slečno, haló, můžu se zeptat, co čtete? Ta obálka je mi nějaká povědomá.", ozve se vedle mě. Překvapeně se otočím. Nechci s nikým mluvit. Po dnešním dnu chci jet domů, osprchovat se a spát. Pak ale uvidím muže. Asi tak třicetiletého. Na zádech má krosnu a za ruku drží malého kluka. Můžou mu být tak dva. Co mě ale na Muži upoutá nejvíc, jsou jeho oči. Zářivě modrý a tak nějak čistý. Jako by v sobě jejich nositel neměl ani špetku špatného. 
,,Vlčí ostrov," říkám. 
,,Aha aha, a o čem to je?", upřeně se na mě dívá a je vidět, že ho to doopravdy zajímá. 

Na malou chvíli se odmlčím, zamyslím se a začínám vyprávět v hlavě právě sesumírovaný děj.
Hlavní hrdinka trpící silnými depresemi a úzkostmi se snaží svou nemoc po letech užívání léků zvládnout jinak. A tak se rozhodne jednoho dne odjet do Kanady, na jeden z jejích ostrovů. Do divočiny, kde si o vymoženostech dnešní doby může nechat leda tak zdát. Elektřina, teplá voda, internet, to všechno zde rozhodně není snadno k dostání. Hlavní hrdinka (zapomněla jsem její jméno, ostatně v příběhu ani není důležité - co je ale důležitý je zmínit fakt, že se jedná o samotnou autorku a její reálný příběh) se zde vrací ke kořenům, dá se říct. Balí se do vlněných svetrů, čte, pracuje na zahradě, poznává nové přátelé, medituje. A snaží se se svou nemocí vypořádat jinak, bez léků. Během zimy je její prací starat se o budovy v osadě, kde přes zimní měsíce nikdo není. Zatápí v kamnech a celkově se stará, aby byly budovy udržovány a nechátraly. 
Nezapomenu dodat, že v knížce je nádherně popisována kanadská příroda a že mám při četbě chuť se do knížky ponořit a na ona kouzelná místa se přenést, cítit to na vlastní kůži.

Odvyprávím děj do té fáze, co které jsem knihu sama dočetla, a Muž na mě chvíli se zaujetím kouká a pak povídá: ,,To je přesně můj sen, můj cíl. Takhle žít. Vy byste to nechtěla?"
Jako by se zjevil z nebes a vyřkl nahlas větu, která se mi v hlavě honí už tolik měsíců. Odjet do přírody, vrátit se k původnímu bytí, najít samu sebe. Cítit přírodu, to, co je skutečně důležitý.
,,Jasně že chtěla. Na nějakou dobu určitě."
,,Jen bych chtěl, aby to nebyl útěk, ale výběr. Má cesta, víte?"
,,Vím. A naprosto to chápu."

Chvíli tam jen tak stojíme, oba s úsměvem na tváři. 
Přijíždí čtyřiadvacítka. 
,,Tak nám jede tramvaj. Mějte se moc hezky slečno."
,,Vy taky, naschle!"

A pak tam stojím sama. V duši mám najednou podivný klid a je mi hezky.


Zároveň si uvědomuju, že jsem se v Praze už poněkolikáté dala do řeči díky knize. A vždycky z toho bylo moc fajn setkání. 
Čtěte. Má to cenu. 
(a zároveň - jako bonus- je to, jak sami vidíte, výborný prostředek k seznamování!)

7 komentářů

  1. Hezké. Víc takovýchto setkání.
    Karo
    http://inkpotstories.com/

    OdpovědětVymazat
  2. Vždycky mám radost z takových náhodných setkání a milých lidí. Je to milé <3
    El.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezký článek :) taky po něm člověku zůstane takový hezký klid ;)

    OdpovědětVymazat
  4. To je krásný! :) Je super, že se tyhle věci ještě dějí, že se jen tak potkají dva cizí lidi a dají se do řeči. :) Já jsem na tohle hrozně stydlivá, kolikrát chci někomu říct, že mu to sluší nebo se také zeptat na to, co čte, ale neodvážím se. Ale mockrát už se mi stalo, že takhle někdo začal mluvit na mě a vůbec mi to nevadilo. Když už mě někdo osloví, tak si klidně popovídám. :)

    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj, knižku Vlčí ostrov mám doma a chcela by som sa na ňu spýtať. Mám 14 rokov a trocha sa bojím, že táto kniha nie je pre mňa moc vhodná, keďže som i tak veľká citlivka. Čo myslíš? Oplatí sa do nej púšťať ? / mimochodom, veľmi rada čítam tvoj blog a článok je veľmi pekný :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak takhle, kniha je to určitě skvělá, jen nevím, zda bych na ní byla ve svých čtrnácti dostatečně zralá, abych pochopila, o co se vlastně v knížce jedná. každopádně bych to zkusila, odložit ji na později můžeš vždycky! :)

      Vymazat

© ANNA. Design by FCD