23. dubna 2017

Chci se osamostatnit. Možná žít trochu víc jako bohém, jak to tak ráda, ovšem s příměsí opovržlivého tónu, říká moje mamka. Chci žít jinak než doposud. Alespoň trochu.

Za poslední tři měsíce, nebo jak dlouho už ta moje krize identity vlastně trvá, jsem slova potřebuji něco změnit, nejlépe všechno, vyřkla už tolikrát, že mě samotnou přestávají bavit. To jim však na pravdivosti ani naléhavosti ani trochu neubírá. Naopak. Cítím tu naléhavost někde hluboko uvnitř sebe, jak se pomalu, ale jistě, dostává na povrch. A objevuje se čím dál častěji. 
Vlastně si přijdu jako kolovrátek. Co neustále dokola opakuje to samé. A už se sama sobě protivím, to vám povím. Možná proto, že z těch všech změn, které chci udělat, jsem pořádně začala tak se dvěma. A ani ty ještě nejsou úplně dotažené do konce. Ale cítím, že je to tak správně a že to snad ani jinak být nemůže. 

Stojím u dřezu, myji nádobí, na hlavě mám velká sluchátka, z nichž mi vyřvává remix The Cranberries - Zombie a mezi mytím tancuji po kuchyni. On se na mě nechápavě od stolu dívá. Není v mým světě, ne teď. Teď jsme tam jen já a Dolores O'Riordan. A je nám spolu docela fajn.
Vlastně je mi samotný fajn v čím dál víc případech. Vždycky jsem byla tak trochu vlk samotář a chvíle o samotě jsem si dokázala užít a vždy je něčím zaplnit. Třeba nedávno, jak jsem před dvěma týdny byla doma úplně sama, přepadl mě nějaký smutek a tak jsem se opila. Opila a zpívala hity z devadesátek. A nakonec, světe div se, z toho byl ne zoufalý, ale naopak moc fajn večer. Ale abych se vrátila k původní myšlence. Je mi samotný dobře. Možná proto, že si můžu dělat věci podle sebe. Že umím být sama se sebou. To už jsem se za ta léta naučila a povím vám, je to podle mě pro život jedna z těch nejdůležitějších věcí.

Pojedu na Šumavu. Vypnu si telefon, s sebou si vezmu jednu z knih Párala, kterého mi doporučil táta, budu chodit na výlety a nasávat energii lesa. Nechám Prahu Prahou a chvíli budu zase jen existovat. Protože i to člověk někdy potřebuje. Někdy dokonce víc než cokoliv jinýho. Lehnu si na mech, na ony lesní baldachýny vonící houbami a hlínou, a bude mi úplně jedno, že budu možná špinavá. Budu objímat stromy. Naposledy jsem to dělala před půl rokem a upřímně, nikdy jsem nechápala, proč to ty lidi vlastně dělají. Po tom, co jsem to sama vyzkoušela, to už chápu. Pocit štěstí a proudící energie si dokáži vybavit ještě teď. Dojdu na místa, kam jsem chodila jako malá. Nostalgie. A pak, pak si na chalupě s babi a dědou udělám čaj. Černý s citronem. A kdybych měla už konečně toho pejska (což je ale taky v plánu a to snad v nejbližší době), bylo by to naprosto dokonalý. Ale všechno bude. Chce to jen trochu času.

Potřebuji se najít.
Vyřešit a ujasnit si, co vlastně chci. Možná to nebude hned, ale některý věci se prostě nedají urychlit. A tak se hledám. Zase. Pomalu, ale jistě.

7 komentářů

  1. Naprosto tě chápu. :) Ono je strašně důležité umět být i sama se sebou, člověk někdy prostě potřebuje odpočinek od všech, i od lidí, které miluje. Není nic špatného na tom si někam odjet sama. Nevím, proč to někteří lidé pořád nechápou.

    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  2. Úplne chápem o čom píšeš. Ja som tiež samotárka tiež som mala asi ako 20-ročná (myslím, že ty máš práve toľko) poriadnu krízu identity. No môžem potvrdiť, že to bude trvať maximálne pár mesiacov a bude dobre :) Inak, na túto tému je výýýborná kniha Najděte si svého marťana od Marka Hermana. Je to odborná kniha psychológa, ale je písaná veľmi jednoduchým jazykom. Odporúčam všetkými desiatimi! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky miluju chvíle samoty. Nemuset se nikomu přizpůsobovat a být naprosto sama sebou. A snadno se na ně přivyká. Až člověk najednou zjistí, že se ty vztahy s druhými nějak povolily.
    Právě proto si myslím, že není nejdůležitější umět být sám, ale umět být s druhými. To je mnohem těžší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ano, na jednu stranu máš určitě pravdu, ale není to náhodou tak, že až po tom, co se naučíme být sami se sebou a dokážeme si ten čas užít, se dokážeme plně bavit a užívat si času s jinými?
      já to tak tedy vždycky měla.

      Vymazat
  4. všechno má svůj čas, nespěchej s těmi změnami ani s hledáním sebe sama, protože to není nic jednoduchýho. jen se snaž být vnímavá sama k sobě i k světu, okolnosti dávají nenápadná malá znamení.

    OdpovědětVymazat

© ANNA. Design by FCD