jak se učit na maturitu či zkoušky

30. ledna 2017

Tak jsem konečně zpátky. Po měsíci zkouškového, kdy jsem krom učení nedělala téměř nic jiného. Kdy jsem ze všech těch nově nabraných informací někdy měla pocit, že mi hlava každou chvíli exploduje. A kdy jsem se fakt těšila na to, až přijde pondělí třicátého a já budu mít zkouškové (snad) celé úspěšně za sebou.
A tak jsem tu. Pondělí třicátého a já mám co? Konečně VOLNO!
A jelikož jsem (nejen) během těchto týdnů získala pár poznatků týkajících se učení, napadlo mě, že bych je vám, studentům, ať už vysokoškolákům či středoškolákům učících se na maturitu, mohla pár předat.
Jasně, vím, že jsem teprve v prváku a tohle bylo moje první zkouškové, ale i tak si myslím, že by mých pár tipů a vypozorovaných vychytávek mohlo někomu pomoct. Snad.
A samozřejmě berte taky v potaz fakt, že nejsme všichni stejní a že každému vyhovuje něco trochu jiného a že si každý z nás musí v učení najít svůj vlastní systém.


rozumné rozvržení


Ano, tohle je zrovna bod, který se středoškoláků bohužel moc netýká, ale i tak ho zmíním. Je důležité umět si zkoušky rozumně rozvrhnout. Sama jsem to dělala poprvé, ale jelikož už samu sebe trochu znám, tak vím, že pokud mám něco zvládnout a dát do toho všechno, musím na to mít určitý čas, během kterého se budu věnovat jen dané činnosti. A tak jsem si zkoušky rozvrhla tak, abych mezi nimi měla vždy minimálně týden - nebo alespoň mezi těmi velkými. A musím říct, že tohle rozhodnutí se mi opravdu vyplatilo a jsem za něj strašně ráda. Člověk pak totiž nemusí během učení zmateně přebíhat od jednoho předmětu k druhému a ví, na co se má soustředit.

plán


Tohle je pro mě konkrétně důležitá, možná vůbec nejdůležitější, část celého procesu. Na začátku, ještě před tím, než se člověk do učení pustí, by měl mít rozvrženo, jak vlastně bude postupovat. Jak u maturity, tak u zkoušek, se mi osvědčilo spočítat všechny kapitoly, které se musím naučit a pak je vydělit počtem dnů, které na učení mám. Ideální počet na den jsou podle mého názoru tři. Ale jasně, bohužel ne vždy tenhle počet vyjde, když se toho člověk má naučit víc. Ale i tak. Je dobré mít přesně dáno, kolik se toho mám přes den naučit a ideálně si pak zvládnuté kapitoly odškrtávat. Osobně jsem právě z toho odškrtávání měla vždycky nejlepší pocit - pocit, že jsem zase další věc zvládla!

začít tím nejtěžším



U maturity, vzhledem k tomu, že zkoušky ze všech předmětů probíhají v jeden jediný den, jsem se přes den učila různé předměty, ne jen jeden konkrétní. A tak jsem vzala všechny maturitní otázky, ze všech čtyř předmětů, a rozdělila si je do tří skupin. V první byly otázky, které mě bavily a které jsem už relativně uměla, ve druhé byly ty, co jsem uměla tak napůl a třetí obsahovala ten typ otázek, který mi dělal největší problém a které jsem neuměla vůbec. 
Každé ráno jsem začala vždy tím nejhorším, abych to měla co nejdříve za sebou. A taky z důvodu, že se ráno nejvíce soustředím a mám hodně energie. Po nejtěžší otázce následovala vždy ta z první hromádky - ta, která mě bavila. A poté jsem končila otázkou ze střední hromádky.

Sama musím říct, že byl tenhle postup strašně fajn a že jsem se díky němu naučila opravdu to, co jsem se naučit potřebovala. 

dobré poznámky


Ano, jistě. Každý to známe. Psát si vlastní poznámky je časově náročné a ne vždycky na to má člověk náladu. Já osobně jsem přišla dokonce na to, že z přednášek si odnesu mnohem víc, když jen poslouchám.
A tak, jelikož jsem moc vlastních poznámek (čti téměř žádné) neměla, učila jsem se ze souborů, které jsem všelijak získala od spolužáků či ze společných školních skupin. Pravdou je, že některé poznámky byly horší, některé lepší. A dalo mi práci objevit ty, ve kterých nebyly chyby a které mi vyhovovaly. Ale nakonec to dopadlo dobře a já se učila z celkem fajn souborů.
Další věcí (kterou jsem ale o sobě zjistila už během učení se na maturitu) je, že se nemůžu učit z ručně psaných poznámek. Nebaví mě a zároveň mi přijde jako strašné zdržování psát si poznámky v ruce. Trvá to jednou takovou dobu a výsledek je pro mě nakonec neefektivní.
A tak jsem si všechno vytiskla. Nevím, jestli to tak mají i někteří z vás, ale osobně musím mít text v hmotné podobě před sebou, abych si do něj mohla dopisovat případné poznámky, abych si - a to hlavně - mohla zvýrazňovat a podtrhávat. Tak se učím nejlíp.
Ale abych tedy tento bod shrnula a řekla, co je důležité - mějte k učení dobré materiály. Protože pak to jde zase hned o něco líp, věřte mi.


začít hned od začátku


Ehm, jo.
To by si asi každý z nás přál. Být pilný student, připravovat se průběžně už od začátku semestru, aby toho pak nebylo moc. Zvlášť, když ten člověk (rozuměj já) chodí na školu, kde je čtení prioritou a kde má za každý semestr přečíst tooolik knížek (popřípadě méně, ale zas o tolik tlustších). 
Ano, začít hned od začátku by bylo moc fajn a člověku by to jistě ušetřilo spousty trápení v budoucnu. Ale jak se říká, dokud si to člověk sám nezažije a nepřijde na to sám, na dobře míněné rady ostatních, kteří si už touto zkušeností prošli, nedá. 
Takže ano, radím začít - i když třeba jen v menších mírách - hned od začátku. Ale ano, jsem si zároveň vědoma toho, že na moje rady nejspíš moc nedáte, viz výše (:D).


káva, vitaminy, zelený a mátový čaj

(a možná trochu čokolády...)


Káva a čaje aneb moji parťáci v těžkých chvílích, kdy jsem byla unavená a vůbec nic se mi nechtělo. A taky se mi z hrnkem horkého čaje na stole mnohem lépe pracuje. A vitaminy, samozřejmě nejlepší ve formě ovoce - ty si ale už bohužel kvůli mému ekzému moc dovolit nemůžu a tak je nahrazuji šumáky. Na mamky radu už několik let proti stresu užívám hořčík v tabletách a můžu jen doporučit!

naplánovat si dny volna


Samozřejmě pokud to jde a je na to čas. Já jsem tenhle bod bohužel trochu podcenila a tak jsem pak, jednoho pondělního odpoledne, kdy toho na mě bylo už opravdu moc a hlava mi ne a ne přijmout další informace, odjela spontánně na Šumavu. V první chvíli jsem to u sebe považovala jako určitý druh zklamání sebe sama, že jsem to nezvládla tak, jak jsem chtěla. Pak jsem si ale uvědomila, že vlastně ani nejde, aby se člověk učil nepřetržitě, že také potřebuje vypnout.
Zkuste tedy, až si budete učení plánovat, do tohoto plánu zahrnout i nějaký ten den volna. Nebo alespoň třeba volné odpoledne či dopoledne, i to je znát. Dělejte během této doby to, co vás baví a dodává vám energii, co vám zlepší náladu. A nemějte výčitky, i tohle děláte pro sebe a věřte nebo ne, hlava - váš mozek - vám to pak vrátí. Informace pak totiž vstřebává mnohem lépe.

najít si něco, na co se člověk může těšit


U mě to byl takový malý večerní rituál, kdy jsem si v posteli četla, poslouchala hudbu či se dívala na seriál. Nebo také malá odměna v podobě kávy, na kterou jsem si po celém dnu učení došla. Je důležité mít něco, na co se člověk během dne, stráveného učením, může těšit a k čemu se může upínat. Něco hezkého, co vás rozveselí, u čeho se odreagujete. Ať už je to cokoliv, určitě si takovou věc najděte, učení pak půjde zas o něco snáz.

jděte ven


A to mám na mysli každý den, ano. Nejhorší jsou ty dny, kdy je člověk jen zavřený v bytě, kde je ještě v té horší možnosti úplně sám, a jediné, čemu se věnuje, je učení. Co si budeme povídat, člověku to po nějaké době začne lézt na mozek. A to by přitom stačilo tak málo.
Jít se projít, nadýchat se čerstvého vzduchu, vidět sluníčko. I kdybyste měli jít jen pro pečivo do večerky naproti. 

25/5


Aneb zázračná čísla, díky kterým jsem se konečně dokázala plně soustředit. A co tedy jde?
25 minut učení, 5 nebo 10 minut pauza. Mozek se nedokáže na jednu věc soustředit příliš dlouho. A těch 25 minut je podle mě docela optimálních. Můžu vám říct, že tímto systémem jsem toho udělala fakt nejvíc - nastavila jsem si na mobilu minutku a následujících vymezených 25 minut jsem se opravdu věnovala jen učení. 
Samozřejmě si to každý může individuálně upravit na čas, který mu vyhovuje nejvíc. Důležité ale je, aby se člověk opravdu soustředil jen na jednu věc, nekontroloval během učení mobil, internet a kdoví co ještě. 

třídní / školní skupiny na facebooku


Nevím, jestli to tak máte taky, ale já jsem zjistila, že mě čtení příspěvků, kterých tam u nás za jednu hodinu přibývá průměrně pět, akorát stresuje. Jasně, člověk se tam někdy dozví zajímavé a důležité věci, ale na druhé straně se tam taky dočte, jak byla tahle a tahle zkouška fakt šíleně těžká, že se nedá dát a tak dále. A to mi pak na sebevědomí moc nepřidává. O to větší je pak můj strach, že budu jedna z těch, co to taky nedala.
A tak jsem se těmto skupinám, alespoň den nebo dva před zkouškou, snažila vyhnout.

odměny


Po každé další zvládnuté zkoušce jsem se něčím malým odměnila. Ať už to byla knížka, dobrá káva či oběd s Milou, nový svetr či sladkost. Podle mě je důležité, aby se člověk uměl odměnit za dobře zvládnutou práci, udělat si radost.

co je ale nejdůležitější...


Mít vnitřní motivaci a uvědomit si, proč to vlastně dělám.
Příkladem můžu uvést mou maturitu na ekonomce, kdy jsem po prvním roce studia zjistila, že to není nic pro mě. Mohlo by se zdát, že získat maturitu pro mě nebude cílem ani dostatečnou motivací, ale je důležitý podívat se vždycky na věci ze dvou úhlů, zkusit ten důvod, tu motivaci, přece jen najít. A tak jsem maturitu chtěla získat z toho důvodu, abych tam ty roky nestrávila pro nic za nic, abych se pak mohla posunout zase někam dál a to konečně na školu, kde mě to bude bavit a kde budu studovat to, co mě zajímá. A tak jsem během těch týdnů, co jsem se na maturitu připravovala, zjistila, že ji chci zvládnout jak nejlépe dokážu. Nakonec jsem dokonce předčila svá očekávání a ze školy, kde mě hlavní vyučované předměty vůbec nebavily, jsem odcházela s vyznamenáním. Protože jsem do toho ve chvíli, kdy to bylo potřeba, dala všechno.

Nebudu tu tvrdit, že maturita byla dávačka a že to bylo strašně v pohodě (nicméně to si teď, s odstupem času a získáním dalších zkušeností, viz v podobě prvního zkouškového, samozřejmě říkám). Ale vím, že přesně tuhle větu maturanti slyšet nechtějí. Ba co víc, přímo je irituje, jako tenkrát mě. Protože jasně, tobě se to říká, když už jí máš v kapse
Ale co chci říct je, že se všechno dá zvládnout. Když člověk chce, je poháněný vnitřní silou, která ho neustále utvrzuje v tom, proč dělá to, co dělá. Nestačí ale jen chtít. Ne pokud chcete mít nějaké výsledky a hlavně, aby vám samotné studium něco dalo. Je důležité umět se v určitých chvílích zapřít a udělat pro to všechno. Obětovat svou přítomnost pro svoji budoucnost.

Ano, zde se samozřejmě naskýtá otázka druhá a to ta, jestli stále platí to, že vám vysokoškolský titul zaručí práci.
Můj názor? Nezaručí.
Ne v tom případě, kdy pro to nic jiného neuděláte. Kdy si budete myslet a mylně žít v dojmu, že to, že jste vysokoškolák, z vás dělá něco víc a že si z vás všichni automaticky sednou na zadek. Chce to víc. Chce to určitou pokoru, ochotu učit se novým věcem, umět uznat svojí chybu a zároveň se chtít učit pořád něco nového. Snažit se získat zkušenosti, umět se ze svých chyb poučit. Uvědomit si, že když chce člověk něčeho dosáhnout, většinou k tomu musí dojít postupně a ne hned mířit na pozici velkého řiditele. I když ano, samozřejmě, některým šťastlivcům se to dokonce podaří, ale upřímně... měli byste z takto snadně získaného úspěchu radost? Já teda ne. Určitě ne dlouhodobě.

Myslím si, že školy celkově mají člověku dát něco hlavně lidsky. Pomoci nám rozvíjet se. Pomoci nám objevit to, co nás skutečně baví a co nám jde, na co máme talent. Nestavět na známkách a zažitých stereotypech, které už dnes vůbec neplatí. Říkat věci na rovinu a ne jen to, co se hodí. Nebát se dělat věci jinak. Na otázky proč? neodpovídat Nevím, prostě proto. Měli bychom ve školách, ať už těch středních či vysokých, mluvit o aktuálních tématech a nebát se rozpoutat diskuzi. Naučit se přijímat druhé nezávisle na barvě pleti, názorech či orientaci. Umět pomáhat jiným, naučit se uznávat autority a naslouchat. Naučit nás mít se rád. Mluvit o psychických nemocech a neskončit s dějepisem u 19. století. Mluvit o politice. Naučit nás, že každá věc má dvě strany a o těchto dvou stranách taky mluvit, nezmiňovat jen jednu jedinou. Naučit nás, že škola je určitým druhem luxusu, který si ne každý na světě může dovolit - ano, co by za to jiní dali.
Je tolik věcí, které by nás ve škole měli učit a kdo mě zná, ví, že je to jedno z témat, o kterém bych dokázala mluvit hodiny. Neříkám, že je všechno špatně, ale taky není všechno dobře. A ano, taky jsem si vědoma toho, že spousta výše zmíněných poznámek by se do osnov napasovala jen těžko. Ale podle mě je to vzdělání hlavně o tom, naučit se být člověkem

8 komentářů

  1. Musím říct, že s těmi facebookovými skupinami jsi to trefila úplně přesně! Mně to vlastně znervózňuje nejen během zkouškového, ale i během zápisu rozvrhu nebo všelijakých seminárek a úkolů :D měla bych se na to přestat koukat, jenže nechci přijít o nic důležitého :D -_-

    OdpovědětVymazat
  2. Cekala jsem, kdy kobecne přijde ten kousek tebe, vyjadreni závěru a jsem mic rada, ze na konci bylo. Napis nějakou knížku :)) strasne dobre se mi čtou tvoje příspěvky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jé, moc děkuji! <3
      knížka možná taky jednou přijde, kdoví )) každopádně jsi moc hodná!

      Vymazat
  3. Teda, za celou vysokou jsem nezažila zkouškové, kdy bych se mohla stíhat učit podle tvých rad.:D záleží na počtu zkoušek, mít víc než týden mezi zkouškami, dny volna a tři otázky za den, to zní jako sen :D
    Ale zní to opravdu hezky. Organizace a motivace je rozhodně nejdůležitější. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že se to dá, akorát by měl člověk začít včas :D tři otázky denně jsou super, ale ano, taky jsem jich někdy denně dělala třeba šest (a pak jsem si to vždycky rozdělila tři ráno, tři odpoledne)

      Vymazat
  4. Super článek, hodně užitečný :)

    OdpovědětVymazat
  5. Článek, který mi vždy pomůže a ke kterému se ráda vracím. Teď mi třeba pomohl, když jsem měla zkoušky v autoškole a fakt tyto tipy zabírají.

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD