month summary | listopad 016

11. prosince 2016


Listopad byl měsícem zmatku. Měsícem, kdy jsem padala únavou a zároveň se těšila z toho, jak krásně na světě je. Navzdory všemu.

Při slunečných cestách do školy jsem se v tramvaji nevědomky usmívala, po večerech jsem nořila do knižních světů a naplno se nechávala vtáhnout příběhem - i když jsem pak kvůli tomu měla následující den velký problém vyhrabat se z peřin. Kávu jsem nevynechala, tím spíš jsem závislost na ní vzhledem k blížícímu se zkouškovému prohloubila a u školního automatu na kávu se už pravidelně s některými (a nejspíš stejně unavenými) spolužáky scházíme (ahoj Michale!). Uvědomila jsem si, jak skvělé lidi kolem sebe mám. Ať už jde o rodinu nebo lidi, se kterými jsme k sobě - navzdory tomu, že se známe už nějaký ten pátek - našli cestu až teď (ahoj Honzo!) a nebo lidi, které jsem poznala díky škole. Na druhé straně jsem si ale uvědomila, že pro některé už v mém životě není místo. Možná proto, že jsme se jeden druhému odcizili, možná proto, že jsme si vlivem okolností a faktu, že se celý život měníme a posunujeme (každý ale trochu jiným tempem), přestali rozumět. Nevím, ale cítím, že to tak má být. Pak jsou tu samozřejmě i ti, se kterými došlo k takzvanému znovushledání. A při takovýchto setkáních se stále častěji sama sebe ptám, jak je možné, že mi přijde, jako by tento čas, co jsme se neviděli ani nebyli v kontaktu, vůbec nebyl?
Listopad byl taky měsícem maturitních plesů a nočních partiiiess. Opět - znovushledání s lidmi, které jsem neviděla věčnost. Trocha alkoholu, večerní cesty domů a spousta zážitků. Jak říká můj táta, člověk někdy potřebuje vypnout.
Taky jsem řídila. Dokonce několikrát. S mamkou jsme si udělaly jednu sobotu výlet, takovou malou dámskou jízdu. Projížděly jsme šumavskými lesy a háji, cíl Sušice. Můj milovaný The Coffee House a sekáče, ale hlavně - čas strávený s mamkou. Chvíle, kterých si teď, když spolu nejsme den co den, vážím ještě o něco víc.

Listopad byl měsícem, kdy jsem se snažila sebrat. Kličkovat mezi změnami, které se objevily teprve nedávno a snažit se je ustát. A co víc - mít je ráda a brát všechno to nové pozitivně.


první adventní neděle.



Praha. tak krásná a mnou stále víc a víc milovaná.




s Milým jsme navštívili galerii DOX. 
(o té jsem vám už povídala v samostatném článku o 17. listopadu, tady)






17. listopad (nejen) na Národní třídě.
nezaměnitelná atmosféra, pocit jednoty a husina po celém těle.




krásná (mlhavá) vršovická rána.



první návštěva kina Aero.
poprvé s Milým na přednášce Ladislava Zibury (která byla mimochodem skvělá!), podruhé s Míšou na filmu Egon Schiele (a ano, rovněž film + Egon ve filmovém podání - byl skvělý)
a ještě musím zmínit ten (obzvlášť v noci) kouzelný dvorek!




vršovický (ale bohužel ne můj) fešák



Londýnská.
láska na první pohled (a mamacoffee - právě v této ulici - je dalším z míst, kam s mou milou Jančou určitě vyrazíme na kávu!)



první sníh!



 červená rtěnka, šaty... ano, na malou chvíli za dámu.



 club mate aneb jak přežít studijní večery.


(a každotýdenní kafíčkování s Milou. tentokrát Antonín a mamacoffee ve Vodičkovce)



 přečetla jsem další 3 knihy.
Spánek a O čem mluvím, když mluvím o běhání - obě od Murakamiho
+
Podle skutečného příběhu od Delphine de Vigan

ps. recenze na všechny (nejen tyto) tři knihy můžeš najít na mém profilu na goodreads)





volné hodiny si krátím ve školní menze.
s Míša řezem, cappuccinem a něčím ke čtení.
(a hned je to čekání o moc příjemnější!)



jedna z prvních školních povinností.



(snad jen) ...ach.



během listopadu jsem taky nakoupila téměř všechny vánoční dárky.
(v duchu samu sebe poplácám po rameni, vyhnula jsem se tím totiž přeplněným obchodním domům a davům, vánoční horečkou šílených, lidí)

3 komentáře

  1. Když to všechno vidím, jako bych ani v Praze nebydlela... ono to ve výsledku udělá hodně, bydlet ve Vršovicích nebo až za Jinonicema. Ač se hanbím, seč mohu, skoro závidím, že máš z té naší Matičky tolik :) Působí to na mě téměř, že způsob, jakým správně prožít Prahu, je jen jediný. Máš podobný dojem?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já myslím, že je rozdíl mezi "žít v Praze" a "zažívat Prahu". strašně mě baví to, kolik nám toho nabízí, kolik (nejen) kulturních akcí se tady koná a tak, je to krása. a podle mě ani tolik nejde o to, v jaké části člověk bydlí. do jinonic dojíždím do školy a trvá mi to max 25 min, takže to taky není tak šílený. ono jde o to chtít, chtít a hledat to zajímavé. nebo alespoň tak to cítím já. :)

      Vymazat
  2. Aničko fotky jsou krásné, a ten kocourek je opravdu božský ♥ :-)

    OdpovědětVymazat

© ANNA. Design by FCD