sedmnáctý listopad

19. listopadu 2016


17. listopad

Jeden z těch dnů, na který bychom my - Češi - rozhodně neměli zapomínat. A co víc, neměli bychom tento den brát pouze jako volno k dobru, nýbrž si uvědomit, co se před těmi lety v naší společnosti stalo a bojovat za to, aby se to nestalo znovu. Abychom se nemuseli znovu prát za svobodu, kterou jsme v roce 89 získali. Abychom si ji místo toho udrželi a snažili se, abychom se jako společnost vyvíjeli tím správným směrem. Protože záleží na každém z nás. Každý jedinec onu společnost dotváří a i jako malý dílek může být tím, co ty tolik potřebné změny pomůže spustit. Přála bych si, abychom více četli, abychom se vzdělávali a abychom byli schopní rozlišovat nepravdy od pravd. Abychom nevěřili všemu, co nám řeknou v televizi ve snaze mazat nám med kolem pusy a odvádět tím tak pozornost od jiných - a v 99 % mnohem důležitějších - věcí. Přála bych si, abychom se spolu jako jeden národ naučili mluvit a aby rozdíly ve společnosti nebyly tak rapidní. Aby nás přestala rozdělovat sama hlava státu a místo toho přišel někdo, kdo se nás pokusí znovu sjednotit. Ano, každý z nás je jiný, ale nevěřím tomu, že nejsme schopni spolu nějakým způsobem fungovat. Fungovat bez konfliktů.

Když jsem 17. listopadu, tenhle rok to vycházelo na čtvrtek, stála uprostřed davu na Národce, měla jsem v sobě spoustu různých pocitů. Bylo zvláštní být po těch letech znovu na místě činu. Zapálit svíčku, vzpomínat. Vyjádřit úctu těm, co se odvážili vzdorovat režimu a přispěli tak k pádu komunismu. I díky nim dnes můžeme žít tak, jak žijeme.



A jelikož jsme si ten Den boje za svobodu a demokracii chtěli připomenout po svém, naplánovali jsme si návštěvu galerie DOX, konkrétně - jak už vám asi všem došlo - výstavu HAVEL.


 A já byla nadšená.
Celý ten soubor fotografií a textů, které je provázely, mě donutily se zamyslet. Zamyslet se nad věcmi, o kterých jsem vám zčásti psala o pár řádků výše. 
Nechat na sebe přenést z fotek přímo tryskající euforii, kterou po zvolení Václava Havla prezidentem celý národ oplýval. Vzpomenout si, jak silnou osobností tenhle člověk vlastně byl a ... vlastně se tím vším jen nechat na chvíli unášet. Potichu, protože slova ani nebyla potřeba.

ps. A ano, abych nezapomněla - taky si do seznamu to read přidat některá z Havlových děl.


Přímo v galerijní kavárně jsme si pak dali výborný dortík a kávu, v obchodě koupili pár pohledů (ostatně jako to dělám u všech výstav, které navštívím) a pak pokračovali směr Národní třída.
A dál, dál už to znáte.



1 komentář

  1. Můj 17. listopad jsme skoro celý prožila na Národní u stánku kde jsem sdílela spoustu názoru a poznala i mnoho zajímavých lidí. Libí se mi tvůj názor a já si myslím že si málo lidí hlavně mladých lidí neuvedomuje že svoboda není zadarmo. Jinak na výstavě jsme byla taky a moc se mi líbila.

    OdpovědětVymazat

© ANNA. Design by FCD