(beze) smysl(u)?

6. října 2016

Už jste se někdy sami sebe ptali, jaký to má všechno smysl? Proč děláte to a to a nemělo by to být náhodou všechno úplně jinak?

Já tímhle obdobím procházím posledních pár měsíců.
Možná se v tom ale jen zbytečně šťourám a najít smysl vlastně není to, pro co jsme na světě. Možná máme svým životem proplouvat, řídit ho podle prostých ano a ne, slovy, kterými odpovídáme na cokoliv, co se nám v životě naskytne. Možná že není cílem najít to něco, díky čemu jsme tu, ale užívat si každýho dne naplno a neohlížet se za tím, co bylo včera nebo naopak přemýšlet nad tím, co bude zítra.
Žít v přítomnosti.

Můj život se za poslední měsíce tolik změnil a na mě ty změny začaly doléhat až nedávno. Najednou jako bych si nebyla jistá, jestli opravdu ke šťastnému životu potřebuju vysokoškolské vzdělání a bydlet ve Stověžaté. Najednou jsem v sobě zas začala cítit ty tolik známé pocity méněcennosti a toho, že jsem zbytečná. A právě - teď se vracíme k prvním dvěma odstavcům - jestli to má všechno vůbec smysl.

Pak jsem si ale uvědomila, že právě tohle všechno, tyhle všechny změny a nové věci, jsou to, co tvoří život. Že není cílem být celý život na jednom místě a bát se udělat cokoliv jiného, než na co jsme zvyklí. Že je cílem poznávat, tu a tam vystoupit ze své komfortní zóny, seznámit se s novými lidmi, chodit na místa, kde jsme ještě nikdy předtím nebyli, studovat do noci, číst si v tramvaji, navázat oční kontakt s tím milým klukem, co sedí naproti v metru a jen se usmát - protože i to dokáže člověku zlepšit den. Za deště nechat deštník v batohu a nastavit tvář kapkám deště, vítat podzim. Dát si dobrý kafe a bagetu - i když díky tomu pak budete muset oželet večeři. Každou neděli večer volat s babi a dědou - to proto, že chtějí slyšet, jak se máte a jestli se vám dobře daří. Být vděčný. Poznávat město, dělat dobrý skutky a na lidi kolem se usmívat - protože těch zamračených je kolem dost a dost. Chodit do antikvariátů a kupovat si knihy - a věřte mi, někdy tam najdete hotové poklady. Udělat si dobrou večeři, dát si společnou vanu, která voní po mátě a pomerančích. Jen tak spolu být a vědět, že láska, to je to, na čem opravdu záleží.

Není smyslem hledat smysl.
To by ho taky člověk mohl hledat do konce svých dnů a díky tomu vlastně celý život promarnit - a navíc se cítit špatně kvůli tomu, že zrovna já svůj smysl bytí nenacházím
Samozřejmě že jsou lidé, kterým se poštěstí a celkem brzo zjistí, proč tu vlastně jsou a jaký má jejich život cíl, jaké mají poslání.

Ale víte co?
Ne vždycky je konečnou stanicí cíl, mnohem častěji je to samotná cesta.

P.S. Tak si jí užívejte. 

4 komentáře

  1. Jako bys mi mluvila z duse :) ...krasne napsane ,obcas kdyz o tehlech vecech premyslim ,rikam si,jestli nad tim vsim prave nepremyslim az moc..

    OdpovědětVymazat
  2. Taky o tom teďka hodně přemýšlím,tento článek je fakt pěkně napsaný :)

    OdpovědětVymazat
  3. To je tak krásně napsaný! (jako vždy :D)
    Taky o tom hodně přemýšlím, ani ne proto, že bych se mermomocí snažila najít v životě smysl, ale proto, protože mě baví přemýšlet, ale hlavně všímat si. Vnímat a užívat si takové ty maličkosti, o kterých jsi psala :)

    OdpovědětVymazat
  4. S tou krásnou větou o cestě s tebou souhlasím! :) Navíc cestu si člověk užívá, cíl už je jen cíl a nic za ním.

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD