30. října 2016

Možná jste si už sami všimli toho, že způsob mého pojetí blogu a psaní na něj se trochu změnil. Zažité a pravidelně se opakující články v rubrikách jako by úplně zmizely a na jejich místo nastoupily články nahodilé, těžko přiřaditelné a vlastně tak nějak o všem. Ale hlavně teda o mně a tom, co se děje kolem.

Jo, abych to shrnula a neznělo to jako trapný výmluvy - ostatně ani nemám pocit, že by bylo za co se omlouvat, přece jen píšu hlavně pro radost a to, aby mé psaní přinášelo radost a jakési zamyšlení se i vám.
Nemám tolik času. Ne že bych byla vytížená 24/7, ale změna to oproti mému dosavadnímu režimu tam u nás na Šumavě docela je. Praha je vír. Vír, kterým se buď necháte vtáhnout a unášet, avšak s mírným korigováním (protože jinak by vás to naprosto ovládlo a za nějaký ten čas nejspíš i zničilo), a nebo - a to je možnost, která se mi zamlouvá čím dál tím víc, půjdete proti němu a budete dělat věci jinak, podle sebe. Vždycky se mi Stověžatá líbila kvůli možnostem (ano, když pomineme její kouzlo samo o sobě a rozmanitost, kterou nám nabízí). Jak ale zjišťuji, člověk si - ostatně jako kdekoliv a kdykoliv jinde - musí umět dobře vybrat. Jo, někdy do věcí skáču po hlavě a říkám si teď nebo nikdy a nebo za zkoušku nic nedám, ale všechny tyhle okamžiky, zážitky, nakonec dělají onu důležitou věc a tou je zkušenost. A ta, jak už většina z nás dávno ví, je nepřenosná.

Abych se ale dostala k onomu jádru pudla, a objasnila, proč píšu tak jak píšu - je to proto, že to takhle chci. Najednou mi došlo, že vám to asi dává víc, než milion uměle nastavených rubrik, do kterých člověk přispívá jen proto, že musí. Ne, že by se mi vždycky nechtělo, to samozřejmě ne, ale jsou chvíle, kdy zrovna nemám náladu a jediný co chci je vypsat se. A pár těch slov, mých "mouder nemouder" , tím předat i vám.

V posledních dnech se hodně zabývám myšlenkou, co vlastně od života chci. Je mi devatenáct, posledních náct. A najednou přemýšlím nad tím, jestli je tenhle způsob žití opravdu to, co chci, po čem někde uvnitř toužím.

Zkuste se zamyslet. Jen na malou chvíli.
Když se řekne ideální den nebo třeba jen ideální chvíle, co se vám jako první vybaví?

Jedná se možná o něco osobnější věc, ale já se rozhodla, že se s vámi o tu mou představu podělím.
Vždycky, když si takovou chvíli představím, jsem tam sama. Jen já a nikdo jiný. Je zrovna podzim, můj milovaný deštivý podzim. Kolem mě jsou lesy, cítím vůni jehličí a mechu. Vidím hory, srnky, které pomalu přecházejí přes louku. A já, tiše to pozoruju a najednou v sobě cítím obrovský klid. Cítím, že takhle to má být.

Realita je ovšem taková, že kdybych měla žít sama dlouhodobě v lesích, asi by mi z toho dřív nebo později hráblo. Samota je fajn, ale nesmí být moc dlouhá. A hlavně - užít si jí stoprocentně dokážu jen v případě, když vím, že má někdo přijít, vrátit se domů.

Neexistují dokonalý chvíle.
Existují ale takový okamžiky, o kterých si to myslíme. Všechny nepříznivý a rušivý okolnosti najednou zmizí a my vnímáme jen to něco. Něco, co cítíme uvnitř nás a víme, že takhle je to správně.

Jednu z takových chvil jsem zažila tenhle týden.
S kamarády jsme se procházeli podzimním městem, kolem řeky. Navzdory všednímu dni a odpolední hodině byl kolem nás klid, téměř žádní lidé. Krmili jsme labutě a shodli se na tom, že tohle je krása. Bylo to dokonalý.

Člověk si musí umět takový chvíle vychutnávat. V těchto dnech možná ještě o něco víc než dřív.
Na okamžik zapomenout na to, co se děje kolem, na všechna svá trápení a aktuální problémy a jen se nechat vtáhnout okamžikem
Protože víte co?

Potom všechny ty problémy vypadají zas o něco malichernější a nesmyslnější.

4 komentáře

  1. Vždycky tyhle články mám chuť obejmout za to, jak mi otevřou oči

    OdpovědětVymazat
  2. No, myslím že toto si nemusíš před čtenáři nijak obhajovat. :) Mám to stejně. Kdysi jsem mívala blog, kde byly články třeba 3x-5x do týdne, postupem času jsem se dostala tam, kam ty. Píšu si prostě když chci, mám chuť, mám náladu. :) A ono je to tak nejlepší a čtenář z toho má pak určo větší radost, než z nějakých pravidelných nucených článků. :)

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  3. ůžasný a znovu ůžasný jak píšeš.. Bud stále svá :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Pravidelný články do zaběhnutých rubrik jsou pro lidi, kteří nepíšou jako ty ;) Moc se mi líbí, jak sji to vystihla :)

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD