Co je nového? / srpen

19. září 2016

Poslední měsíce se mi slévají v jeden a dělá mi trochu problém je od sebe odlišit a uvědomit si, co konkrétně se v kterém z nich stalo. Možná kdybych vám měla do pár odstavců shrnout posledních čtvrt nebo půl roku, vyšlo by to líp.

Momentálně sedím zabalená v dece, na sobě tlustý svetr a ponožky. Do hrníčku jsem si uvařila Magic Moment a užívám si toho, že můj milovaný podzim konečně přišel.
A vracet se zas zpátky k měsícům plných parných dnů... no, zrovna dvakrát se mi do toho nechce, co si budeme povídat.

Když se tedy vrátím o těch pár týdnů zpátky, vybaví se mi pár momentů, které pro mě byly nějakým způsobem důležité. Většina z nich byla veselá a já při nich byla šťastná. Ale nic není jen černé nebo bílé a tak se ani (před)poslední měsíc prázdnin neobešel bez momentů smutných.

V srpnu jsme se s Milým finálně přestěhovali. Udělali jsme jeden z (ne tak úplně) posledních nákupů v Ikea, dali si k její návštěvě neodmyslitelně patřící kuličky a mandlový dort a mohli jsme bydlet. Do polic jsem vyrovnala všechny knihy, do stěn zaťukala hřebíky, abych na ně pak následně mohla pověsit rámečky s obrázky. V našem maličkém bytě jsem rozmístila spoustu rostlin, polštářů a takových těch všech možných věcí, utvářející domov.
Taky jsem brečela. První dvě noci jsem strávila v bytě sama a tak jsem měla dost času přemýšlet nad vším možným. A to asi nebylo tak úplně správně.
Brečela jsem, když jsem se v tom našem maličkém bytě loučila s mamkou (a ano, i ona brečela). Najednou mi taky docházelo, že tohle je opravdu začátek mé další životní etapy a že záleží jen a jen na mně, jak s ní naložím. 
První noc jsem po všech těch emocích usnula už v devět. 

Snažila jsem se hodně číst, místo toho ale mou hlavu zaměstnávala spousta jiných myšlenek, díky kterým jsem se na čtení nemohla soustředit. Vystřídala jsem knížky, snažila se začíst dokonce i násilím (rozuměj odešla na tiché místo, kde není žádný internet, žádný mobil a žádní lidé), ale ani tak se mi to nepovedlo.
Nakonec jsem se rozhodla dát tomu čas. Do ničeho se nenutit.

A tak tomu bylo i se spoustu jiných věcí. 
Najednou mi skončila práce a já si mohla dělat cokoliv jsem jen chtěla. A jak tomu tak bývá, člověk pak ani většinou neví, co by dělal. Neví, co si s tím vším volnem počít a tak radši nedělá nic.
Ale ne, zas tak hrozné to se mnou nebylo.

Zase jsem chodila na procházky. Tentokrát však bez knihy i bez telefonu. Jen jsem si užívala lesa a toho, jak krásně vlastně na světě je (i když to teď musí znít jako strašný klišé).
Byla jsem sama v kavárně a vůbec mi to nepřišlo divný. Měla jsem tu nejlepší citronádu na světě a objevovala krásy (nejen) Prahy 10. Koupila jsem si (ty nejhezčí) podzimní boty a ze skříní vytáhla teplé kabáty. Z květinářství jsem si společně s květinami přinesla i podzimní dekorace, bez kterých jsem - samozřejmě - nemohla odejít. Taky jsem se prvně koupala za svitu měsíce - ano, znovu to musí znít jako příšerný kýč, ale v tu chvíli mi to tak rozhodně nepřišlo. Užívala jsem si dny tam u nás, na samotě a znovu si uvědomila, jak strašně mě příroda nabíjí a jak je vlastně moc fajn strávit pár dní v Maloměstě.

Srpen.
Měsíc končícího léta a měsíc posledních posezení na balkóně. Měsíc změn a poslední měsíc bez povinností. Parné dny vyplněné posezeními v kavárnách a večerními procházkami. Dny, kdy jsem svou hlavu zaměstnávala myšlenkami, zda to celé má smysl a zda to, jakým směrem se ubírám, je správné. 

Poslední dny mě ale napadá, že bych spíš měla rychle začít něco pořádného dělat a něčím se zaměstnat, protože jinak se z toho každou chvíli zblázním a budu vymýšlet nesmysly, na které bych za normálních okolností vůbec nepřišla.

Srpen byl fajn, ale znáte mě.
Já už se od jeho půlky nemohla dočkat právě těch dnů, kdy mě ráno budí zvuk deště a já se hned po tom, co vstanu, chumlám do teplého svetru a vařím si čaj. Pochmurné dny, při kterých se stromy barví do teplých barev a vzduch voní hlínou. Dny, kdy je byt provoněný jablkovo-skořicovou svíčkou a já si mohu v klidu číst.

P.S. Čtení mi už zase jde. Možná jsem fakt jen potřebovala to pravé podzimní počasí, hehe.

2 komentáře

  1. Máš strašně skvělý hrníček, kde takové prodávají? :) Sice už bych se měla mírnit, protože furt kupuju jen hrníčky, ale tenhle typ chci už dlouho. :)

    Jinak pochmurné dny mi nevadí, když můžu být doma. To je super si udělat čaj, zachumlat se, číst si a tak, možná se pak jít projít. :) Ale být v takovýhle den v práci je na zabitíá, furt jen zívám a jsem otrávená. :D

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  2. I když jsem naprosto pravidelná čtenářka, ne vždycky článek komentuji, ale tento mě naprosto inspiroval a vrátil zpět do života, do reality, naplnil motivací a připomněl mi, co mám ráda, co potřebuji a co chci, takže chci jen říct, že píšeš skvělé články, který moc ráda čtu :)

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD