měj mě rád takovou, jaká jsem (prosím)

8. srpna 2016

Blbý je, když se vás někdo snaží předělat. A ještě horší je, když ten někdo je člověk, ke kterému byste měli mít nejblíž a měl by vás mít rád takového, jaký jste.
Začátky vztahu jsou fajn. Vlastně jsou to asi ty nejhezčí chvíle vůbec. Oba dva jste zamilovaní jak blázni, jeden bez druhého nedáte ani ránu a všechno, co vaše drahá polovička dělá, vám přijde úžasné.
Časem ale tohle okouzlení opadne a oba si chtě nechtě sundáte růžové brýle. A najednou zjišťujete, že přece jen ten druhý nějaké chyby má. A samozřejmě - ten druhý zjišťuje to samé o vás.
Pak jsou dvě možnosti. Buď budete hloupí a díky těmto chybám (které jsou ve finále tím, co člověka dělá člověkem) toho druhého opustíte a budete hledat dalšího, s kým budete prvních pár měsíců v opojení zamilovanosti a pak, po tom, co ten prvotní boom opadne, budete hledat dalšího a tak dále a tak dále. Začarovaný kruh.
A nebo je tu možnost druhá - přijmout toho druhého takového, jaký je. 
Jo, možná to zní jako příšerný klišé a vy právě teď kroutíte hlavou nad tím, co si to zase vymýšlím a proč omílám jednu a tu samou věc stále dokola. Ale podle mě je to opravdu jedna z nejdůležitějších věcí - a nejen ve vztahu. 
Přijmout toho druhého - jeho chyby, malé nedokonalosti, návyky, které vám nejsou tak úplně po chuti. A na straně druhé si uvědomit i to, že ani já sám nejsem bezchybný. 

Zažila jsem vztahy, které byly na začátku krásné. Postupem času ale začaly na povrch vyplouvat právě ty věci - chyby - které jsem zmiňovala o pár řádek výš. A my jsme na to reagovali úplně špatně (jó, zkušenost je holt nepřenosná a každý z nás si ji musí odžít sám). Jeden druhému jsme vyčítali, nejdřív jen tak z kraje, nenápadně. Postupem času to ale gradovalo a na konci vztahu jsme zjistili, že tohle vlastně vůbec není to, co jsme chtěli. Ještě o dalších pár měsíců později mi došlo, že jsme asi oba chtěli někoho úplně jiného. 
Říkala jsem si, že se to snad ještě dalo zachránit. Navzájem se respektovat, přijmout, že ten druhý nemusí mít rád úplně všechno z toho, co máte rádi vy. Dělat kompromisy, někdy se podřídit. Prostě ten vztah držet v určité rovnováze.
A co je podle mě taky strašně důležitý, je jeden druhého si vážit. Protože bez toho to už pak není ono. Když se začnete brát jako samozřejmost, chovat se tak k sobě, tak ta láska úplně ztrácí svoje kouzlo.

Hodně jsem na těmito věcmi přemýšlela. Hlavně po tom, co u mě skončil jeden z těch vztahů, o kterých jsem si opravdu myslela, že budou napořád. 
Nemohla jsem to přijmout, vyrovnat se s tím. Neustále jsem se sama sebe ptala proč a co jsem dělala špatně.
Až postupem času mi došlo, že to tak mělo být. Oba jsme se změnili tolik, že už jsme jeden v druhém neviděli to, co na začátku. Oba jsme chtěli něco trochu jiného - a podle mě, i navzdory ústupkům, by to nefungovalo.

A pak se objevil někdo, kdo mě má rád takovou, jaká opravdu jsem.
Moje krátký vlasy, které ten někdo před ním rád neměl a zoufale toužil, abych měla zase ty dlouhý. Má rád moje svetry, respektuje mojí závislost na kafi, netahá mě po večerech do klubů - protože to sám nemá rád, místo nákupů  jezdíme na výlety do přírody, jí se mnou moje milovaný špagety (na milion způsobů) a prostě... i navzdory tomu, že ho asi občas štvu, mě má rád.

Ale co štve teda mě (abych tu nebásnila jen o tom, jak úžasný to všechno je), je jeho vyspávání (nejmíň) do jedenácti. To totiž já, ranní ptáče, které vstává nejlépe už v sedm, opravdu neumím. 
Ale když nad tím tak přemýšlím, tuhle věc mu asi opravdu odpustím.....

9 komentářů

  1. krásně popsaný vztah..
    je to o tom, si navzájem vyhovět a neomezovat se, ale na druhou stranu pořád stát po boku toho druhého :)

    OdpovědětVymazat
  2. Krásne, to je život :-) ak môžem odporučiť, tak knihu Muži sú z Marsu, ženy z Venuše od Graya..

    OdpovědětVymazat
  3. Krásný článek, Aničko, ve všem s tebou naprosto souhlasím. Ten poslední odstavec mě z nějakého vlastně neznámého důvodu úplně zahřál u srdce.

    OdpovědětVymazat
  4. Aničko, můj kluk taky hrozně rád vyspává, taky mi to ze začátku dělalo problém, ale teď to hrozně miluju, on spí, já se na něj koukám, protože je roztomilej, mezitím přečtu milion stran z knihy a až je čas, probudím ho pusinkou. Určitě to máš taky tak! Nakonec je na všem něco dobrého. Krásný, vlivný článek jako obvykle. Nepřestáváš mě bavit a inspirovat. Pac a pusu, Áďa.

    OdpovědětVymazat
  5. Hello, I really love your tumblr and instagram and I wonder if you could write in english as well, I'd love to read your blog :) I'm from Poland so your language is a bit understandable but still... What do you think about that? :) Greetings, Dominika.

    OdpovědětVymazat
  6. Máš pravdu. V každém slově. Měla jsem vztah, když skončil, nedokázala jsem si vysvětlit, proč se to stalo, když se na to koukám zpětně, úplně to chápu. Byli jsme tak jiní a já stále naivně doufala, že ho změním! Chyba! Musí se chtít změnit sám - dělat ústupky. Teď mám vztah, který už přešel z prvotní zamilovanosti na VZTAH, už se objevily první drobné chybky, ale o to víc ho mám ráda a vzájemně si z našich vad děláme srandu. Už si nedokážu představit, že bych neměla muže, který mi tak rád trousí do postele jídlo a on si už nedokáže představit, že by byl s nějakou, která by neustále nechodila s hadrem a neuklízela :D

    ...Instantní krása...

    OdpovědětVymazat
  7. S tím vstáváním to je u nás stejně. :) Jinak máš naprostou pravdu. Ono kdyby se nám na tom druhém 100% líbilo všechno, tak by to stejně byla nuda, zajímavější je právě se učit mezi sebou dělat kompromisy a respektovat ty chybky a brát toho člověka takového, jaký je. :)

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  8. se vším souhlasím a nejraději bych to dala přečíst i jiným známým, aby si uvědomovali jaké mají štěstí a hlavně aby o to štěstí taky jednou třeba nepřišli :-)

    OdpovědětVymazat
  9. U nás jsem vyspávač já :)
    Taky pořád doufám, že se mě ten můj přestane pokoušet předělávat. Ale asi mu ještě chybí ta životní zkušenost, aby pochopil, že tudy cesta nevede, a dovedl ocenit to dobrý. Neříkám, že nemáme oba na čem pracovat. Ale nelze žít šťastně s někým, kdo ti neustále, byť v neúmyslných narážkách, dává najevo, že by tě chtěl mít jinou.

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD