Co je nového? / červenec

16. srpna 2016


Na smrt unavená sedám k počítači a už poněkolikáté samu sebe přemlouvám, že teď ten článek opravdu napíšu. (A ne, nebudu si mezitím dělat několikahodinové přestávky na spánek. Jsou přece teprve tři hodiny odpoledne a já musím co? Tvořit!)

Ale ne, samozřejmě neberu psaní jako povinnost, spíš se momentálně snažím překonat svou vlastní pohodlnost a lenost, která mě pravidelně po dnech, kdy jsem lidově řečeno v jednom kole, přepadá.

A co tedy ten červenec?
Navzdory tomu, že času je málo - respektive všechen čas je využitý buď prací nebo jinými aktivitami, které zavánějí povinností, se snažím nic si z toho nedělat. Beru to jako nutnost a pečlivě si odškrtávám dny, kdy jdu ještě do práce (momentálně je to už jen osm, hurá!). A potom, potom i mně konečně začnou takové malé prázdniny.


výlet k jezírku
To jsme si tak jednou s Milým řekli, že bychom mohli zase někam jet. Využít alespoň tu trochu volného času co máme a něco podniknout.
No, co čert nechtěl, v den plánovaného výletu začalo pršet jak blázen a z výletu, který jsme původně zamýšleli, nebylo nakonec nic. Navzdory dešti jsme se ale nakonec rozhodli jet alespoň pár kilometrů za naše město - do lesů, k jezírku.

Abych pravdu řekla, nakonec to bylo možná ještě hezčí a kouzelnější, než by to bylo za hezkého počasí. 
Vůně mechu, hřímání, mokré větve pod nohama a my dva, krčící se pod malým dřevěným přístřeškem, ale i tak s úsměvem na tváři.
Jsme přece na výletě!


produkty netestované na zvířatech, zdravá strava
Po všech těch salátcích s rohlíkem (rozuměj svačina pro dělníky), čokoládičkách a všelijakých jiných "dobrotách" jsem si prostě řekla dost. 3 měsíce stravování se tímhle stylem mi bohatě stačily a já se rozhodla, že s tím prostě musím něco udělat a zas se vrátit k tomu, jak jsem jedla dřív.
Taky si teď mnohem víc všímám toho, co jím. Snažím se normální potraviny nahrazovat těmi bio - což jsou takové, které jsou vyráběny s respektem k přírodě a ke zvířatům. Snažím se taky omezovat sladkosti - což je, přiznejme si, jedna z těch nejtěžších věcí, hehe. Pít vodu, jíst víc zeleniny a ovoce. Taková klasika, nic nepřeháním a ne, ani se nesnažím radikálně zhubnout, jen se chci prostě stravovat trochu kvalitněji než jsem se stravovala poslední měsíce.

A co už tedy dělám několik měsíců, je vyhýbání se kosmetice a celkově přípravkům, které jsou testované na zvířatech. Myslím si, že v dnešní době, kdy má každý z nás možnost volby a produkty, které se na zvířatech netestují, jsou běžné dostupné, by každý mohl sáhnout po tom, co se na našich zvířecích kamarádech netestuje.
Vím, někteří mohou namítnout klasickou (a už tolikrát otřepanou - a mnou nenáviděnou větu), že jeden člověk přece nic nezmění, ale ne nadarmo se říká, že chceš-li změnit svět, musíš nejdřív změnit sám sebe.

19
Jak jsem oslavila letošní narozeniny?
Ve Varech (což vůbec nebylo špatné) a nemocná (to už bylo horší). 
Strašně ráda vzpomínám na své narozeniny, když jsem byla ještě malá. Vybavuje se mi nedočkavost, která mnou proudila třeba už čtrnáct dní před. Vzpomínám, jak jsem si v hlavě odškrtávala dny, které do mých narozenin ještě zbývají. S láskou vzpomínám na dort, dárky a radost, která ze mě při jejich rozbalování přímo tryskala.

Za poslední roky se oslavy narozenin trochu změnily a ... co si budeme povídat, už to není takový, jako když mi bylo šest.
(Ale dárky a dort jsou pořád, to jó!)

Karlovy Vary
Jak jistě už víte, s Milým jsme měli možnost navštívit další město, ve kterém jsme ještě nikdy předtím nebyli a to právě Karlovy Vary.
I navzdory mé nemoci jsme si to hezky užili, samostatný článek tady.


Praha
Každou volnou chvilku trávíme v našich milovaných Vršovicích. V malém bytečku s kouzelným balkonkem. Místu, kde jsme to jen my dva.
Večeře formou těstovin z pytlíku, uvařených v právě rozbaleném novém hrnci a naservírovaných v úplně nových talířích. Zní to téměř jako idylka, kdybychom však místo na krabicích jedli normálně u stolu a místo jídla z pytlíku měli nějaké normální. Malování, drhnutí, uklízení, hledání míst pro věci, co jsme si s sebou přivezli. Dodělávání věcí do jedenácté v noci. Únava, cesty metrem do Ikei na Zličín a pak zase zpátky - o pár tašek (a jednou dokonce i matraci) těžší.

Bylo to náročný, ale zároveň krásný. Protože je to místo pro nás a všechno, co teď do bytu dáváme, se nám pak i vrátí.
A já... já si to užívám jak jen můžu. Už teď jsem si zamilovala uličky, kterými chodíme domů. Zamilovala jsem si farmářské trhy na Jiřáku - a milého pána, co mi prodal první bylinku na balkon. Nadšená jsem byla dokonce i milou laskavostí pána, co mi v sobotu v půl sedmé ráno s úsměvem podržel víko od popelnic - to protože jsem na tajňačku odnášela ty dva velké pytle, co jsme během našeho uklízení a všemožného dodělávání vyprodukovali.

Je možný, že mě Praha začne štvát. Je dokonce možný, že to bude brzo. Ale zatím, zatím jsem (téměř) při každé chvíli tam šťastná. Protože je to přesně to, co jsem si přála.

první (a vlastně jedno jediný) koupání za tohle léto
Nemám ráda chlorované, lidmi přeplněná koupaliště. Už nějaký ten rok dávám přednost koupání přírodnímu, kde možná sem tam potkáte nějakou tu rybu a společně s vámi se o pár metrů dál bude koupat i něčí pejsek, ale i tak... má to pro mě prostě mnohem větší kouzlo.



A nějaká předsevzetí na září? 
Být šťastná a užívat si každý chvíle, protože člověk nikdy neví, která bude ta poslední. Nenechat se ovlivňovat lidmi, kteří se na vás snaží přenést svou negativitu a myslet na to, že není důležitá akce, nýbrž reakce. Což v praxi znamená zaměřit se na to, jak na chování těchto lidí budete reagovat vy sami (a co si budeme povídat, někdy je nejlepší reakce žádná reakce).

A ještě jednu věc bych vám na závěr chtěla říct -
usmívejte se. Prosím. Člověk by nevěřil, jak jeden malý úsměv dokáže jiným zlepšit den. Konejte dobrý skutky (i proto, že karma funguje a všechno dobré, co člověk udělá, se mu stonásobně vrátí). 

(S)mějte se!

4 komentáře

  1. Ta příroda je nádherná, je vidět, že tě nabíjí pozitivní energií stejně jako mě. Snažím se těch lesů a modré oblohy a roztomilých mráčků zachytit co nejvíce, abych si pak měla co během zachmuřených zimních večerů prohlížet. ♥
    A ať se vám i bylinkám v pražském bytečku daří a vydrží ta radost z maličkostí, ve kterých se skrývá ta největší krása. Jako třeba ty bylinky, ňach!
    Opťa z opti-mystique.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Věřím, že procházka po dešti je někdy daleko kouzelnější, než třeba ve 30 stupních vedra! :)

    Jinak to je strašně hezké, jak si užíváte ten byt. :) Já bydlím s milým už skoro tři roky, ale furt se toho nemůžu vybavit, i když teda nemám v bytě vysněnou vanu, ale i tak je jeden z nejlepších, jaký jsme mohli vybrat, protože je v rodinném domku a máme i zahrádku a při tom to máme 5 minut do centra na jednu stranu a 5 minut do lesa na druhou. :)

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  3. Jé, jezírko kdesi u Orlovic! <3 tam je to nádherné, letos jsem tam byla jako vedoucí na táboře a tu přírodu jsem si moc užívala :) (dokud si děti neusmyslely, že si půjdou natrhat lekníny!!)
    Kolotoč brigáda-ostatní povinnosti moc dobře znám, už taky odpočítávám posledních pár dní práce a těším se na menší "prázdniny těsně před začátkem nového semestru.

    Ať se vám v Praze daří, užívejte si maličkostí a sebe navzájem;)

    OdpovědětVymazat
  4. vždycky se těším na tvé krásné fotečky a s tím koupáním jsem na tom bohužel stejně, trochu mě to mrzí,ale nemůžu říct že bych si tím nějak kazila prázdniny :-)

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD