KV

31. července 2016


Karlovy Vary

Lázeňské městečko v západních Čechách, metropole Karlovarského kraje. Město, kam se rok co rok sjíždí filmové hvězdy (a s nimi samozřejmě spousta dalších lidí) na všem známý KVIFF. Město kolonád a hotelů, které spíš než jako hotely vypadají jako hrady. Město léčebných pramenů, spousty restaurací a taky - město plné Rusů.


S Milým jsme už něco takového potřebovali. Odpočinout si na chvíli od rutiny všedních dní, na pár dní nechat brigádu brigádou, vymanit se ze stereotypu, ke kterému to během těch pracovních dní svádí a prostě spolu jen být. Užít si ničím nerušený klid a pohodu, kterou nám tentokrát přichystaly právě Karlovy Vary.

Čtvrteční ráno.
Vstáváme brzy, snídáme domácí rybízový koláč, ke kterému připíjíme v mém případě samozřejmě kávu, v případě Milého černý čaj s citronem.

Teď mě tak napadla taková malá vsuvka ... zamysleli jste se někdy nad tím, jak důležitá je snídaně a jak se právě díky ní může ten začátek dne o tolik zpříjemnit?
Já osobně mám snídaně strašně ráda. Je to pro mě taková doba rozjímání, kdy mám čas na přečtení pár řádků rozečtené knihy, čas na prolistování instagramu a twitteru. Čas, při kterém mohu nerušeně pozorovat svět kolem a společně s ním si vychutnat právě uvařenou kávu nebo čaj a posnídat něco zdravého a lehkého.
Start, bez kterého bych nebyla schopna pak celý den fungovat.
(Poslední týdny už se opravdu nemůžu dočkat našich pražských dní. Těším se právě i na ta rána, kdy budeme s Milým snídat na našem balkonku a společně se probouzet do nového dne. Ach ach.)


Teď ale zpátky k našim dnům ve Varech.
Tentokrát jedeme autem. Kocháme se okolní přírodou a já si znovu a znovu uvědomuji, jak krásnou zemi máme a že je toho tady pořád tolik, co chci prozkoumat, vidět.
(Jen toho času je teď tak zoufale málo.)


Po dvou hodinách cesty jsme na místě.
Hotel Sanssouci, ve kterém nás na recepci vítá milá paní a následně nám předává kartu od pokoje č. 615.


Ty hotely mají stejně něco do sebe.
Mám to ráda. Tu anonymitu, tlumené hlasy, které vás provází na každém kroku. Mám ráda letmé pozdravy s lidmi, které jste za těch pár dní stačili poznat - a nemuseli jste se s nimi ani dávat do řeči, kolikrát stačí jen to, že mají pokoj zrovna na stejném patře co vy.
Miluju hotelová rána, kdy se probouzím do čistě bílých peřin, vedle sebe (většinou ještě spícího) Milého, za okny slunce a před sebou vidinu toho, že dnes nic nemusím. (Krom procházek po městě a malých výletů samozřejmě, hihi.)
Mám ráda snídaně, při kterých toho většinou sním mnohem víc, než bych jinak snědla doma. Ne že bych byla nenažrané prasátko, spíš si užívám toho, že mám všechno to jídlo hezky naservírované, mám na výběr z x druhů sýrů, pomazánek, džemů.... to se pak těžko odolává.

Dveře výtahu se otvírají a my procházíme dlouhou chodbou. Pokoj 615. Přikládám kartu a najednou se přede mnou společně s dveřmi otvírá i pohled na to krásné překvapení.
Kytice růží, mísa s ovocem a vychlazený sekt (škoda jen, že poslední měsíce téměř nepiju a tak zůstává lahev nedotčená).
Ale jinak jsem nadšená (a to nejen díky této milé pozornosti...).


Součástí pokoje je totiž i balkon. A nutno zmínit, že ne s jen tak ledajakým výhledem.
No posuďte sami!


Výhled do hustých lesů, skrz které není ani vidět. Mezi nimi se vypíná kolos jménem Imperial, jeden z těch hotelů, co vypadá na první pohled spíš jako hrad než jako místo k ubytování.
(Mimochodem za ním můžete vidět rozhlednu Dianu, na kterou jsme se také vypravili.)

Po krátkém kochání se okolní přírodou a tím úžasným výhledem si na nohy obouváme sportovní (rozuměj výletní) tenisky a vyrážíme na procházku po městě.



Jedno z míst, které jsem ve Varech opravdu chtěla navštívit, byla designová galerie SUPERMARKET wc.
Netradiční název, netradiční místo. Galerie, nacházející se v samotném centru města, totiž vznikla přestavbou bývalých veřejných záchodků a úschovny zavazadel.
Místo je to sice maličké, ale i tak kouzelné. U vchodu nás vítá milá a ochotná paní, díky které mám konečně svou plátěnou tašku s motivem hrnku kávy.
Mimo jiné si můžete dát na zahrádce před galerií kafe (tentokrát opravdové) nebo třeba limonádu - k tomu za super cenu! Dále je nabízena možnost vytvořit si vlastní výrobek, zúčastnit se workshopu či přednášky.

Podle mě je celá tahle maličká galerie skvělým nápadem - a pokud budete mít cestu do Varů a máte rádi originální místa, určitě ji navštivte!


Ruku v ruce se procházíme dál městem.
Jedna z věcí, která se nám tu líbila asi nejvíc, byla architektura. Nutno uznat, že tak krásné město (když budeme samozřejmě mluvit jen o centru a okolí kolonád) se jen tak nevidí.

Kolonády jsme prošli tam a zpátky, místo lázeňských oplatek jsme ale sháněli Septolete a Paralen.
Ano ano, čtete dobře. Hned po prvním dnu mě přepadla jakási chřipka a já tak zbylé dva dny trávila "nadopovaná" prášky, přemáhajíc se k fungování, abychom z Varů viděli alespoň hrst z toho, co jsme původně plánovali.


Pátek začínáme jak jinak než snídaní, po které následuje první ze dvou procedur, které si pro nás Spa Resort Sanssouci přichystal.
Milého čeká masáž, mě harmonizující koupel.

A pocity?
Byl to moc fajn začátek dne, i když za sebe musím říct, že bych si tu horkou koupel a následný zábal při poslechu příjemné hudby vychutnala mnohem víc, kdyby mě nebolelo celé tělo a nepotila jsem se už jen při normálním pohybu, natož ve vaně plné horké vody.

A druhá věc, která pro mě byla nová a poprvé, byl takzvaný floating.
Co to vlastně je?
Ležíte v takovém velkém vajíčku, které je naplněno vodou. Lázeň, která by měla mít něco kolem 35 stupňů, ale co je hlavní - má vytvářet prostředí Mrtvého moře - díky minerálům a solím, které obsahuje. Když se do vody položíte, nadnáší vás.
A opět - můžete zavřít oči a v klidu odpočívat.


Odpoledne už pak vyrážíme na výlet na již zmíněnou rozhlednu Diana, ze které je výhled na celé město.
Proplétáme se uličkami, rusky mluvící turisty už téměř nevnímáme (protože jsou tu opravdu téměř na každém kroku) a po pár kilometrech cesty přicházíme k lanovce, která nás vyveze nahoru, až k rozhledně.

Abych pravdu řekla, moje klaustrofobie tu dostala celkem zabrat. Uzavřená lanovka, stoupající strmě vzhůru... no, zbožně jsem počítala minuty do konce, co vám budu povídat.
Ten výhled za to ale stál (když tedy pominu x rodin s křičícími dětmi - a mnohdy nejen těmi dětmi....).


Večer jsme se zkulturnili, oblékli si sváteční košilky a vyrazili na večeři.
A... bože, tak výborné gnocchi jsem snad ještě nikdy nejedla!


Moc jsme toho za ty dny nestihli. Díky mému nepříliš příznivému zdravotnímu stavu - rozuměj pocit "chci spát, všechno mě bolí a nejlépe bych zůstala v posteli" mi nezbývala energie na nějaké delší procházky či výlety. Což mě mrzí, ale bohužel se nedá nic dělat.

Ale i tak jsme si ty dny užili.
Chodili jsme do bazénu, kde jsme se předháněli v tom, kdo plave rychleji (ano, jako malé děti, já vím), labužnicky si vychutnávali všechno to skvělé jídlo, které jsme během našeho pobytu měli. Dívali jsme se kolem, nemohli se nabažit všech těch lesů a říkali si, že kdybychom měli víc času, určitě bychom část z nich prošli. Večery jsme trávili na terase - já zabalená do deky -  s výhledem na nádherně osvětlený Hotel Imperial. Taky jsem ve Varech "oslavila" narozeniny. Devatenáct - posledních náct. Na recepci jsem společně s malým pokáráním, že jsem se o svých narozeninách ani nezmínila, dostala dokonce dárek. Až tak hodní na mě byli.



Měli jsme se jednoduše krásně.

5 komentářů

  1. Muselo to být opravdu skvělé. :) Takovéto výlety jen s Tím nejmilejším také zbožňuji. Krásný článek.

    OdpovědětVymazat
  2. Paráda! Já ve Varech byla před měsícem a na Dianu jsem šla pěšky - tam i zpátky. Moc jsem si to tam užila. Opět jak jinak krásný článek!

    OdpovědětVymazat
  3. krásně se mi celý článek četl, hned bych si do Varů s radostí udělala podobný výlet :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Tvůj blog prostě zbožňuju <3 Máš vždycky skvělé příspěvky a krásně se to čte. Vary miluju, je to úžasné místo :)

    OdpovědětVymazat
  5. I every time used to study article in news papers but now as I am a user of web thus
    from now I am using net for content, thanks to web.


    Here is my web-site: lasertest

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD