book tips | 08

15. května 2016

Zamilovala jsem si aplikaci goodreads.com. Bude to rok, co jsem ji začala používat a musím říct, že jsem za ni opravdu vděčná.

O co tedy vlastně jde?
Člověk má přehled o knihách, které přečetl, zároveň si ale může tvořit seznam těch, které se přečíst teprve chystá. Můžete psát recenze, přečtené knihy ohodnotit hvězdičkami od jedné do pěti, přidávat si lidi, které máte v okolí a goodreads využívají taktéž. Inspirovat se knihami, které čtou ostatní, hledat různé spisovatelé, různé žánry. A také - zúčastnit se tzv. Reading challenge, které vás k tomu čtení prostě nakopne.

Na začátku roku jsem si právě díky této výzvě stanovila cíl a to ten, že za rok přečtu 25 knih.
Je květen a já jich mám přečteno 22. A tak jsem si svůj počet knih, které chci přečíst navýšila na 35. Tak uvidíme.
Do této výzvy se může zapojit úplně každý a vy tak vidíte, jak jsou na tom například vaši přátelé, kolik lidí se po celém světě zúčastnilo, kolik knih už se dohromady přečetlo a tak dále. Je to super.

A já bych vám dnes chtěla povědět něco málo o dvou knížkách, které jsem přečetla během maturitního volna, tzv. svaťáku.
Možná se teď ptáte - kdy má sakra ta holka čas na čtení?
Odpověď je jednoduchá. Večer. Hodiny a hodiny trávím v posteli s knihou. Já, co jsem při běžném režimu usínala večer už kolem desáté a spala celou noc bez jediného probuzení, najednou nemůžu usnout. Čím to je?
Řekla bych, že asi tím, že vlastně nic moc nedělám. Krom toho učení samozřejmě. Učení, sem tam nějaká procházka, pár hodin na zahradě a tak. Ale to je asi tak všechno.
A tak jsem najednou schopna strávit třeba tři hodiny čtením. A až poté můžu spokojeně usnout.


První knížka, která mě fakt bavila a zhltla jsem ji během dvou večerů, je kniha Potichu od Jaroslava Rudiše.

Žijeme obklopeni neustálým hlukem. Při procházkách přírodou si zacpáváme uši sluchátky. Restaurace bez puštěného rádia? Dnes už téměř rarita. Všude kolem nás je hluk, který nás ochromuje a vlastně nám brání přemýšlet a naplno se ponořit do skutečného světa kolem nás. Vnímat.
Od knihy jsem se nedokázala odtrhnout. Jeden večer a jeden den. Příběhy pěti lidí, to všechno někde mezi Prahou a Lisabonem. Lásky nelásky. Samota. Touha žít s někým, na druhé straně touha žít sám. Hudba, ticho. Melancholie.
Ze začátku nevinné příběhy, které se vyvíjejí, postupem se vzájemně proplétají. A vy prostě musíte vědět, jak to celé dopadne.
Konec, který je taky zajímavě pojatý. Všechny postavy se náhodně setkávají na jednom jediném místě, aniž by některé z nich o vzájemné existenci vlastně věděly. Konec však zůstává otevřený, jako třeba u knih mého milovaného japonského spisovatele Murakamiho - člověk si jejich zakončení musí domyslet sám.
Má první Rudišovka - a vzhledem k tomu, jak nadšená jsem z ní byla, určitě ne poslední!



A kniha druhá, která je poněkud jiného rázu - jak příběhem, tak stylem psaní - je Zaříkávání Fridy K.

Frida je má oblíbenkyně. Mexická malířka, žijící na začátku 20. století. Žena, jež jako mnozí jiní surrealističtí umělci, aktivně podporovala komunismus. Manželka neméně známého mexického malíře Diega Rivery, milenka komunistického revolucionáře Lva Trockého. Za svůj život vytvořila celkem 143 maleb, 55 z nich jsou autoportréty
Na otázku, proč tolik maluje jen sebe samotnou, odpověděla: ,,Protože jsem tak často sama, protože jsem subjektem, který znám nejlépe."

Zaříkávání Fridy K., kniha bez kapitol, myšlenky a slova na dvě stě stranách, které od sebe nejsou nijak oddělené. Prostě na sebe navazují, jedna myšlenka za druhou. To byla první věc, která mě na knize upoutala. Po pár přečtených stránkách jsem pochopila autorčin záměr. Kniha tak dostává ten správný říz, přibližuje vyprávění člověka, který přes všechny ty utišující látky proti bolesti, které se mu dostávají, neví, co je realita a co už sen.
Halucinace, vzpomínky, fantazie. Frida na smrtelné posteli, vzpomínajíc na celý svůj život. Frida s roztříštěnou páteří a nemocnou nohou. Frida s jizvami a kovovými štěpy v celém těle. Autoportéry, tvořené v letech, kdy byla upoutána na lůžko a jediné, co znala, co mohla malovat a viděla kolem sebe, byla ona sama. Frida s knírkem, srostlým obočím a květinami ve vlasech. Frida feministka, žena jdoucí proti davu, proti společnosti. Život plný milostných aférek, zároveň celý život strávený po boku slavného malíře Diega.
Frida je žena mnoha tváří. Četla jsem o ní předtím už jednu knihu a dokonce jsem i viděla film, natočený právě podle knižní předlohy. A musím říct, že nebýt toho, tak jsem se v Zaříkávání Fridy K. lehce ztrácela. Nechápala bych spousty souvislostí. V knize spousta věcí ani není, spousta podle mě zásadních věcí, ale chápu, že zde není tak úplně důležitý příběh, ale spíše pocity hlavní postavy.

Takže pokud vás tato kniha zaujala a váháte nad jejím přečtením, doporučuji si předtím přečíst například Frida - Bárbara Mujica nebo se podívat na film, který je podle této knihy natočený.

4 komentáře

  1. Miluji chvíle, jako byla takhle, kdy jsem si četla o první knížce a už jsem si vytahovala zápisník a připisovala si ji na seznam knih, co si chci přečíst. O druhé budu ještě uvažovat, ale první kniha mě naprosto uchvátila. Skvělý článek!

    OdpovědětVymazat
  2. Film o Fridě jsem viděla. Ani nevím proč, ale popisem té knížky si mi připomněla jinou - Rozhovory s útěkem, od Báry Basikové. Četla jsem jí už před nějakou dobou a moc se mi libila, myslím, že by tě mohla taky oslovit.

    OdpovědětVymazat
  3. Já teď čtu Dívku ve vlaku a knihu Dřív než půjdu spát a obě super, zajímavé a napínavé, můžu jen doporučit. :)

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za tip na aplikaci! Urcite si ji stahnu (-: jinak knihy vypadaji zajimave (-: Ja ted zrovna ctu klasiku klasik Snidani u Tiffaniho a moc se mi libi (-:

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD