sebeláska

26. května 2016

Něco vám povím.
Nikdy nebudu mít postavu jako modelka, nikdy dokonce ani nebudu mít obličej, který by i po ránu a bez všech úprav vypadal jak vystřižený z reklamy proti akné. V té fázi po samozřejmě. Nikdy nebudu dokonalá. A víte co je na tom všem nejhlavnější? Že já ani nechci.

Byly časy, kdy jsem toužila vypadat jako jedna z těch dívek, se kterými se den co den setkáváme pomocí všech možných médií. Ať už chceme nebo nechceme, jsou všude kolem nás. Iluze dokonalosti, která však v reálném životě neexistuje. Nebo alespoň ne v takové formě, jakou nám ji tyto masy podávají.

Dokonalost,...

To jsou vrásky od smíchu. Osobitost, jakási originalita, díky které se jeden od druhého odlišujeme. Maličkosti, díky kterým ty druhé milujeme. Maličkosti, díky kterým bychom měli milovat hlavně sami sebe.
Dokonalost je přivírání očí při smíchu. Naopak jsou to ale i červené oči a tváře od pláče. Je to vůně milovaného člověka. Vlasy, po kterých nás naši blízcí hladí. Je to třes rukou, když jsme nervózní a jde nám o něco důležitého. Řasa, která nám vypadla a my si ji pak dáváme na prst, zavíráme oči, myslíme na něco, co si moc přejeme a následně foukáme. Proč? Protože to tak děláme s babičkou od mala.
Je to modrá barva našich žil, prosvítajíc pod kůží. Pohyb na krku, pulz. 
Abychom to nějak shrnuli - je to život.

Už samotná naše existence je dar a podle mě je nesmysl promarnit ji neustálým strachováním se, jak teď asi vypadáme, co si o nás myslí ostatní a tak dále.
Na to je ten život přece jenom trochu krátký, nemyslíte?
Tělo je jen jakousi slupkou, obalem na ten skutečný dar, který se skrývá uvnitř

Sebeláska. Zdravé sebevědomí.
Dvě věci, se kterými jsem tak strašně dlouho bojovala a i dnes někdy sama sebe přistihnu, jak se trestám. Trestám ve stylu monologů uvnitř mé hlavy "neměla bys tohle jíst v deset večer" nebo "všechny vypadají o tolik líp než já", "proč je proboha se mnou a ne s nějakou jinou, která by byla lepší, hezčí a nevím co ještě než jsem já?!"

Tolik vět, díky kterým sama sobě akorát ubližuju. Propadám jim ve chvílích zoufalství, špatných nálad a dnů, kdy je prostě všechno špatně.
Díkybohu jsem ale už ušla nějakou cestu a vím, že tohle není řešení. Naopak se tím akorát všechno zhoršuje.
Zkuste se teď zamyslet nad tím, kolik lidí s tím zdravým sebevědomím kolem sebe máte. Pokud jich napočítáte alespoň pět - co pět, alespoň jednoho či dva - je to úspěch. Já sama vím tak o těch dvou, zbytek má buď sebevědomí malé a nebo naopak neúměrně velké, hraničící s namyšleností. 

Ono je někdy opravdu těžké najít ten zlatý střed.

Jak šel čas a já se učila mít ráda sama sebe, došlo mi, že na "mít se rád" není vůbec nic špatného, není to nic, za co by se člověk měl stydět. 

A tak jsem k sobě samé začala přistupovat úplně jinak.
Žádná sebetrýznící slova v mé hlavě. Žádné myšlenky na to, že bych přece jen mohla být hezčí, kdybych tohle a tamto. Znáte to, každý z nás si za tato slova může dosadit něco jiného.
Dělám si radost. Protože já si to přece zasloužím. Dělám věci, které mám ráda. Nenutím se do aktivit, které mě nebaví. Sportovní nadšenec ze mě asi nebude, ostatně ani nemám být po kom. Styl kavárenský povaleč mi sedí stejně o něco víc. I když to ve společnosti zní trochu blbě, co si budeme povídat.
Ale nemá smysl se přetvařovat a snažit se ze sebe dělat něco jiného. To bych to pak už nebyla já.
Jídlo. Jím ve chvílích, kdy mám hlad a chuť. Neomezuji se, zároveň ale nejím jako prasátko. Tak nějak všeho s mírou řekla bych. Pochválit už se taky sama dokážu, usmát se na sebe do zrcadla a té slečně v odrazu říct, že jí to dnes sluší.

Ta sebeláska, to je totiž milí vážení, velmi důležitá věc.
A člověk by ji neměl podceňovat, protože (znovu a tolikrát omílaná, ale opravdu pravdivá věta)

Jak můžeme od jiných očekávat lásku, když se ani my sami nedokážeme mít pořádně rádi?

10 komentářů

  1. Moc hezky napsané :)

    OdpovědětVymazat
  2. Aničko,nemám ve zvyku komentovat,ale tvůj blog už čtu prakticky od začátku a cokoliv napíšeš, mi kouzlí úsměv na tváři. Tento článek samozřejmě není vyjímkou, protože přišel právě ve chvíli,kdy netuším co sama se sebou. Stručně řečeno ti chci říct,že je skvělé jaký pozitivní vliv se snažíš mít na ostatní :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Aničko, můžu se zeptat, jestli plánuješ opět kratší vlasy? Děkuji:)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc hezký článek. Sebevědomí a sebeláska, každý se učíme je mít. Je hezké slyšet, že v tom nejsme sami :)

    OdpovědětVymazat
  5. Nádherně napsané.
    Na tenhle blog jsem narazila náhodou a jsem za to nesmírně ráda!
    Máš úžasný styl psaní. :)

    OdpovědětVymazat
  6. ahoj pozývam ťa na giveaway ktorá sa koná na mojom blogu ;)

    http://alexxiewstyle.blogspot.sk/2016/05/vikend-za-nami-prva-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
  7. Moc hezky napsaný článek a naprosto souhlasím se vším. Myslím si, že si pojem sebeláska v poslední době uvědomuje mnohem víc lidí a mnohem víc lidí na sobě taky pracuje včetně mě :)

    OdpovědětVymazat
  8. Tak tento článek se mi opravdu moc líbí! Je skvělé, že ses časem dopracovala do stavu, kdy považuješ za dokonalost sám život. :) Takže hrdě prohlašuji, že se mám ráda...! A hodně štěstí nám všem. ♥

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD