(úspěšný) konec onoho maturitního šílenství

20. května 2016


5:50 ráno, pátek. 
Jindy by to byla má obvyklá hodina ke vstávání. Skutečnost je ovšem taková, že posledních čtrnáct dní už do školy vstávat nemusím. Mám už to totiž všechno za sebou.
Proč že tedy nespím? Nějak to všechno nemůžu vstřebat. Za poslední dva dny se stalo tolik skvělých věcí, dosáhla jsem dvou velkých cílů, najednou, jak mávnutím kouzelného proutku.

Nebylo to ovšem zadarmo. Jistěže ne. 
Už nějakou tu dobu vím, že když člověk něco chce, musí pro to taky něco udělat. Nestačí jenom chtít.
A tak jsem takzvaně zatnula zuby a řekla si, že tohle prostě musím dát. Pokud možno i s nejlepším výsledkem. O čem že vlastně mluvím? Ano ano, o tolik obávané maturitě.

Čtyři roky utekly jako nic a najednou jsme tu stáli před naší první dospěláckou zkouškou
Oděni do společenských šatů, někteří téměř k nepoznání, jsme se vydali ztvrdit naše čtyři roky úsilí tím posledním, co nás ještě čekalo - a to ústní maturitou.
Přichází Den D, k mé smůle jdu na řadu až odpoledne. Místo "pořádného vyspání se" mě čeká dopoledne plné nervů, následných skorozhroucení a touhy mít to už konečně za sebou. Nebo být alespoň už na místě.
Oblékám se tedy také do jednoho z těch společenských oděvů, s tím rozdílem, že místo šatů si beru mně nejpohodlnější kalhoty a košili. Jdeme na to.

Na skútru přijíždím ke škole (můžete si představit, jak jsem se během jízdy modlila, aby se mi s mým milovaným skútříčkem nic nestalo - zvlášť díky nedávné malé nehodě). Teď by totiž opravdu nebyla tak úplně vhodná doba.
Díkybohu přijíždím do školy včas a v pořádku. Před vchodem mám pocit, že každou chvíli omdlím nebo tak něco. I tomu se nakonec vyhýbám, naštěstí.

No a pak to přichází. Společně s ostatními se navzájem utvrzujeme v tom, že si teď opravdu nic nepamatujeme a že to snad nějak půjde. Musí.
Pár minut před tím, než přicházím na řadu, sama sebe hecuju slovy "Pojď, musíš tomu účetnictví a ekonomice dát na prdel. Zvlášť po těch letech nechuti." Ve slušném překladu - musím sama sobě dokázat, že na to mám.

Tahám si otázku, kterou jsem si před zkoušením četla. Jednu z těch, co jsem teda moc nechtěla. Sedám si na potítko, kde se opravdu začínám trochu potit a snažím se uklidnit. Já to zvládnu, nejsem přece žádný máslo, jak říká můj Milý.

Po 15 minutách mám účetnictví za sebou. Světe div se, pocit mám dobrý.

Ruce mám studené jako kus ledu. To mám vždycky, když jsem nervózní.
Angličtina. Tam to je buď a nebo. Vytahuji si communication and media, dobrý!

Ekonomika. Přicházím a modlím se, abych si konečně vytáhla jedno z těch čísel, co jsem si přála a na které jsem myslela. Třináctka, třikrát hurá!

A čeština. 
Vážení, celou dobu jsem doufala, že si nevytáhnu Baladu z hadrů od Voskovce a Wericha. Knihu, kterou mám v seznamu četby snad jako jediná z celého ročníku. 
Dělala jsem si srandu z toho, že by to byl tedy opravdu pech.
A navzdory tomu, že znám sílu myšlenek a to, že si člověk má říkat, co chce, namísto toho, co nechce, jsem na ni asi stejně podvědomě myslela.
Opravdu jsem si ale přála Kafku. Zvlášť, když jsem si ho v seznamu dala pod mé šťastné číslo 8. Bohužel, nekonalo se. Konala se Balada z hadrů a můj smích, protože to opravdu byla moc povedená náhoda.

Nakonec odcházím ze zkoušení s 28 body z 28 a nadmíru spokojená.

Po čtyřech hodinách to máme konečně za sebou. Čekáme na výsledky, kde se dozvídám ten úplně nejlepší, co jsem si mohla přát. 
Odmaturovala s vyznamenáním.

Dala jsem účetnictví a ekonomice (teď mi prosím omluvte ta slova) na prdel.
Zvládla jsem to!

12 komentářů

  1. Jeste jednou gratuluji! (-: jsi sikovna!

    OdpovědětVymazat
  2. Aničko,
    moc gratuluju!! Jsi šikovná! Užívej si teď ten klid a úžasný pocit!!
    El.

    OdpovědětVymazat
  3. Gratuluji!!! Jseš skvělá slečna, každý tvůj článek mě nutí k tomu dělat si život hezčí a šťastnější díky maličkostem. Děkuji�� B.

    OdpovědětVymazat
  4. Aničko šíleně moc ti gratuluji! Ani nevíš, jak jsem byla nervózní, kdy jsem chodila tiše po chodbách a s uznáním koukala na všechny čtvrťáky, co šli k maturitě. Mě to teprve čeká a nervy mám už teď, no nejsem šílená? Asi ano, ale… kdo není? :D
    Při čtení tohoto článku jsem si připadala trošku jako fanoušek, maličkatý panáček v mé hlavě skandoval "Do toho! Aničko!" A je to zvláštní, protože tě skoro ani neznám, jen čtu tvá slova a myšlenky a i přesto jsem si na tebe před pár dny vzpomněla, když jsem byla na již zmiňované chodbě… Na tvoje články a na způsob, kterým jsi svou motivaci a odvahu dodávala ostatním a říkala si: „Vlastně… Anička z toho fajn blogu asi taky teď někde maturuje…“ :).
    Držím ti palce v dalším studiu a přeju hodně štěstí, ač to zní jako klišé, vážně ti to moc přeji :).

    OdpovědětVymazat
  5. Doufám, že na tom budu podobně za 2 roky, moc ti gratuluji! :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Velká gratulace, jsi prostě neuvěřitelná! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc gratuluju :) teď můžeš odpočívat, užívat si toho klidu a těšit se na vysněnou budoucnost :D

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Aničko, také se připojuji ke gratulaci. Držím palce v dalším studiu, snad budeš spokojenější než na ekonomce. ☺ Jen se chci zeptat. Vím, že už jsi to tu asi psala, ale kam jdeš na vejšku? Docela by mě to zajímalo.. :) Děkuji za případnou odpověď a přeji ti do "nové" budoucí etapy tveho zivota vse nejlepší. Doufam, ze pro nás dychtivě čtenáře tvého blogu budeš psát stále takové super pozitivní články jako dosud. Mám tě moc ráda a jsi můj velký vzor. Tvá klatovačka Annie =)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc gratuluju. :) Sama si pořád vybavujuju ten neskutečně šťastný a skvělý pocit lehkosti po tom, co mi sdělili, že jsme odmaturovala. :) Skvělý co? :)

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  10. Aničko, maturovala jsi též z účetnictví na pc? (A co na to říkáš, vzhledem k náročnosti hihi)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ano, maturovala, dokonce jsme měli celou praktickou zkoušku na počítači. a navzdory tomu, jak moc jsem se toho obávala, se mi to nakonec zdálo celkem v pohodě a já odmaturovala s dvojkou :)

      Vymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD