book tips | 09

23. května 2016

Přicházím domů z práce, kde na mě krom velkého medovníku - na oslavu mamčiny svátku a mé úspěšně složené maturity - čeká ještě jedna milá věc. A tou je poukázka od mých milovaných Martinusáků. 

Jedna z mých recenzí, které na stránky Martinus.cz píšu, totiž vyhrála. A já si díky tomu můžu vybrat další knížky, juchů!
(Jaké jsem nakonec zvolila, se určitě dozvíte v nějakém z následujících článků!)


(Klasicky) bych vám ale dnes chtěla říct hlavně o knihách, které jsem už přečetla. 
(A to dokonce i během maturitního volna!)


První kniha, která mě tedy totálně dostala, byla kniha 

Hon na ovci - Haruki Murakami

Ti z vás, co už můj blog nějaký ten pátek čtou, vědí, že tento japonský spisovatel je jedním z mých nejoblíbenějších. Každou jeho knihu doslova hltám a skoro přestává být výjimkou stav, při kterém jsem schopna přečíst nějakou z jeho knih během jednoho, dvou večerů - i když jdu kvůli tomu spát třeba v jednu v noci - jako tomu bylo právě u téhle - a oči mi únavou slzí. Prostě ji musím dočíst!

Na každou novou knihu napsanou Murakamim se vždycky strašně těším. Nikdy totiž nejsem zklamaná.
Čtyř set stránková knížka Hon na ovci nebyla výjimkou. Japonské prostředí, které autor umí popisovat naprosto dokonale, postavy, jež jsou zahaleny tajemstvím a příběh, který vám nedovolí se od něj odtrhnout. Hlavní hrdina - jak už tomu tak u postav tohoto japonského spisovatele bývá - je obyčejný Japonec, jenž ničím nevystupuje z davu. Sám o sobě tvrdí, že je naprosto průměrný a celý jeho život je jedna velká nuda. Se sarkasmem a ironií vzpomíná na svá mladá léta, kdy ještě cítil nějakou tu naději. Japonsko šlo nahoru po všech stránkách a on si jen užíval času stráveného s kamarády. Tyto hezké vzpomínky dává vyprávěč často do kontrastu s prázdnou realitou současného Japonska.
Potácí se od ničeho k ničemu, stále ten samý stereotyp. Až jednou se setká s bizarním mafiánem, působícím jak z jiného světa, který mu částečně vyhrožuje a zároveň ho prosí, aby za velkou odměnu vyhledal záhadné zvíře - a to ovci s hvězdou na hřbetě.
Nebylo by na to zas až tak divné, kdyby mladý muž alespoň věděl, proč má záhadnou ovci hledat, kde ji má hledat a co mu vlastně ono hledání přinese. Pořádného vysvětlení se však nedostává ani jemu, ani čtenáři. Vše, co se dozvídáme, jsou pouhé náznaky - tajemná ovce vstupuje do lidí, určitým způsobem ty důležité z nich ovládá a formuje prostřednictvím nich politiku.
Jak se dovídáme v doslovu, pravděpodobnou interpretací je, že ovce symbolizuje militarismus, hamižnost a kapitalismus, který se stal tak efektivním, že už se v něm nedá žít. Ovce lidem tzv. "sedne na mozek".

Hon na ovci je vlastně taková absurdní detektivka, kde jen máloco dává smysl. Nejen že nedojde k chycení a potrestání pachatele, my se ale ani pořádně nedozvíme, co se stalo. V knize se vyskytují postavy jak z hororu - např. ovčí mužík nebo mrtvý kamarád - a člověk si nikdy nemůže být jistý, co jsou halucinace a co realita.
Hlavní hrdina odjíždí do tajemných hor vyhledat onu tajemnou ovci a přitom s ironií komentuje dějiny, kolonizaci a válku. Cesta za ovcí je pro něj zároveň jakousi vlastní duchovní cestou. 

A moje pocity z knihy?
Opět (jak už to tak u knih milovaného Murakamiho mám) jsem po dočtení měla strašně divný pocit, který byl ještě posílen tím, že jsem knihu dočetla v noci. Pocit vyvolaný tajemnem, které celou knihu provází. 

Hon na ovci je třetí Murakamiho kniha. Vyšla v roce 1982.


Druhá kniha, o které vám dnes chci pár slov napsat, je populární kniha

  Bábovky od Radky Třeštíkové

Poslední dobou tíhnu čím dál tím více k českým spisovatelům. A musím říct, že ani v tomto případě jsem nesáhla vedle.
V kontrastu s knihou předešlou se jedná o takovou oddechovku. To ale neznamená, že jde o knihu špatnou, naopak.
12 žen, 12 vzájemně se proplétajících příběhů. Osudy, v nichž poznáváte sami sebe, své známé nebo kohokoliv jiného. Každodenní život a jeho umění žertovat. Slovní spojení ironie osudu by pro spoustu příběhů popsaných v knize celkem trefné.

Za mě tedy určitě ano, pokud hledáte nějaké jednodušší čtení, které je ale zároveň kvalitní a nebudete se u něj nudit, můžu knihu Bábovky určitě jen doporučit!

P.S. Co mě taky strašně potěšilo, bylo autorčino osobní věnování přímo pro mě. S přáním šťastných nových začátků. (A že jich mě bude v následujících měsíců čekat až až!)

2 komentáře

  1. Od Murakamiho jsem četla pouze jednu knihu, ale mám v plánu další a další knihy od tohoto autora. Jen nevím, kterou vybrat. Takže po tvém doporučení si brzy najdu cestu k téhle. :-) Jinak mám moc ráda tyhle knižní rubriky.

    OdpovědětVymazat
  2. Haruki Murakami píše skvěle, i když jsem četla asi jen dvě knihy. :)

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD