Co je nového? / duben

1. května 2016

Jaro a podzim mám nejradši.
Jaro, to krásné období, kdy se všechno po zimě probouzí a znovu získává barvy. Stromy se zas zelenají, vzduch je cítit květinami (alergici, soucítím s vámi, opravdu) a pihy na nose vám díky sluníčku zase začínají vylézat. Je to krása.

Člověk má hned víc energie. Víc chuti cokoliv dělat, vrhnout se do nových věcí a začít jinak. Ne nadarmo je jaro dobou znovuzrození, obdobím nového života.
Posledních pár let se mi ale na jaře vždycky něco dělo. Ať už to byl smutek z konce vztahu nebo nemoc a s ní strávený měsíc doma. Co je to teď ptáte se?

Stres. Stres a otevření očí, že ne všechno bude tak jednoduché, jak jsem si možná zprvu představovala. Hledání nových možností a cest, jak by to mohlo jít. Pády, vzestupy, pochybování o sobě samotné i o jiných. Noci strávené převalováním se a přemýšlením o věcech, na které asi nikdy nebudu znát odpověď. Osamostatnění, vyčlenění se. Zas a znovu převládající povaha introverta, povaha člověka, který tak úplně nechce být středem pozornosti a stejný jako ostatní.
Občas mi je smutno. Ale na to není teď čas, opakuji si. Období maturit, kdy se od nás očekává, že všechny ostatní problémy na měsíc vytěsníme z hlavy a budeme se věnovat jen učení a snaze odmaturovat. A tak se sbírám, načerpávám síly ze spánku, z asi stomiliontého kafe a snažím se fungovat.

Ale abych dubnu nekřivdila, zas tak špatný taky nebyl. Našla se v něm světlá místa i důvody k úsměvu.

jeli jsme se učit na chalupu
První velká zkouška - a pro mě zatím ta, které jsem se bála nejvíc - proběhla 14. dubna.
Praktická = x hodinová práce, ve které to člověk nemůže zachránit teorií ani žádným okecáváním. Jen výpočty, účtování, korespondence, vytváření grafů, tabulek a tak dále.
No, asi si umíte představit, jak jsem se bála.
Víkend předtím jsme se ale s kamarády rozhodli jet k nám na chalupu. Na milovanou Šumavu, kde není žádný internet, nic, co by nás mohlo rozptylovat. 
O tomto víkendu jsem už psala v jednom z předešlých článků. Procházky do lesa, večery vyplněné povídáním si, smíchem, snídání vánočky s kakaem - tak jako v dětství, to nejlepší jídlo od babičky a spousta dalšího. Byl to skvělý víkend (a já se nemůžu dočkat, až po maturitě vyrazíme na chalupu s Milým!)
P.S. A pocity z tolik obávané praktické? Jen ty dobré!


všechno kvete
Magnolie, třešně a spousta dalších květů. Miluju to, miluju ty barvy, vůni. 
A procházka magnoliemi provoněným parkem, to je teprv nádhera!






výlety s Milým
I navzdory nedostatku času jsme si s Milým v dubnu udělali rovnou dva výlety (protože nikdo z nás nemůže pracovat - nebo v našem případě učit se - v kuse).
O tom prvním jsem vám psala v samostatném článku a o tom druhém vám píšu až dnes.
Jednoho sobotního odpoledne jsme se narychlo rozhodli udělat si výlet na Nýrskou přehradu. Venku svítilo sluníčko a byla by opravdu škoda zůstat doma. Nasedli jsme tedy na skútr - ten je v těchto teplých jarních dnech snad tou nejlepší variantou - a vyrazili jsme.
Na přehradě to bylo skvělý, zvlášť v tomto počasí. Výlet jsme zakončili zmrzlinou a palačinkou v nedaleké hospůdce se super výhledem na ještě zasněžené hory a lesy. Co víc říct, Šumava je prostě krásná.


duben = poslední měsíc na střední
4 roky strávené na ekonomce se najednou chýlily ke konci. Poslední hodiny předmětů, které jsem dvakrát nemusela a ke kterým žádná část mého  netíhla. Ať jsem chtěla jak jsem chtěla, vztah jsem k většině z nich nenašla. Akorát jsem samu sebe utvrdila v tom, že ekonomika a věcí s ní spojené opravdu nejsou směr, kterým bych se do budoucna chtěla ubírat.
Na druhou stranu byly ty poslední dny strávené na této škole smutné. Plné nostalgie a vzpomínek. Navzdory špatně vybranému oboru jsem díky této škole poznala spoustu skvělých lidí. Lidí, kteří mi něco dali, něčemu mě naučili a posunuli mě dál. Byli i učitelé, ke kterým jsem našla cestu a vytvořila si s nimi hezký vztah. S těmi se mi loučilo těžce.
Vyklízení skříňky, odevzdávání vstupní karty, výkop, vysvědčení.
A při posledním zvonění, kdy jsme všichni naposledy jako celá třída odcházeli po schodech, já, za ruce se držící s mými nejmilejšími a pískajíc na píšťalku, jsem měla slzy v očích.
Teď už nám zbývá jen to poslední - a také to nejdůležitější - udělat maturitu. Tak nám držte palce!








vybírám věci do svého zatím imaginárního bytu
Ano ano, vím, že do stěhování se do Stověžaté zbývá ještě pár měsíců. Ale to mi nebrání v tom, abych pomalu začínala vybírat věci, které si do bytu pořídím.
Spousta květin (z počátku vyplňující prázdnotu), dřevěný nábytek, obrazy, maličkosti, které budou dělat domov domovem. Babičky nedávno položená otázka "A nebudeš chtít k narozeninám kávovar? A nebo nádobí?" mi připomněla, že se to opravdu blíží. A já.. já se těším!

3 komentáře

  1. Krásně napsaný Aničko!
    -Tvoje věrná spolusedící v autobuse♥ (společných 13 let uteklo jako voda)

    OdpovědětVymazat
  2. U me to bylo 8let, s některýma 13 a uz ted vim, ze někteří mi budou v mem budoucím zivote ukrutně chybět!
    Ja ti tak zavidim, my jsme meli dnes prvni den maturit a ústní mam az 19.5. pro me taky dost obávané datum :D hodne stesti :)

    OdpovědětVymazat
  3. Zo, jak všechno kvete je nádherné! :) Vidíš, vždycky jde najít nějaký důvod k úsměvu. Já když je mi smutno si lehnu do trávy (v zimě pod deku), zapřemýšlím si a vždycky se něco najde. :)

    Jinak přeju hoodně štěstí u maturity! Uvidíš, jak si nakonec řekneš, že to bylo vlastně fajn. :) Já maturovala už myslím tři roky zpátky, ale vzpomínám na to fakt skvěle. :) Spolužíci i učitelé, s kterýma jsme se nemuseli se najednou semknuli a všechno bylo takové přátelštější, navíc i když bylo plno učení, bylo super o svaťáku každý den ráno vstát a jít si se snídaní a maturitníma otázkama sednout ven na sluníčko. :) A to léto po maturitě bylo jedno z mých nejkrásnějších! :) Tak ať ti to taky moc krásně vyjde! :)

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD