book tips | 06

11. dubna 2016

Poslední týdny jsou jedna velká šílenost a já skoro přestávám vědět, kde mi hlava stojí, navzdory tomu si ale vždycky večer najdu čas na přečtení pár listů stránek z právě rozečtené knihy a díky tomu se na chvíli octnu v úplně jiném světě. 

Poslední kniha, kterou jsem přečetla, bylo autobiografické dílo Abych přežila od Yeonmi Park. Jedná se o další knihu, kterou mi poskytlo milované knihkupectví Martinus.cz (patří jim znovu mé velké díky!)


Vždycky mě problematika Koree - konkrétně té Severní - zajímala. 
Korea, rozdělení kdysi jednotného státu demarkační linií na dvě úplně odlišné země, z toho jedna z nich žije ve lži, prostoupená hladomorem, koncentračními tábory a bídou. Ta druhá naopak vzkvétá, rozvíjí se společně s velkou částí zbytku světa. 

O KLDR jsem četla tolik článků, tolik textů. Všechny byly ale odborné a tak nějak neosobní. Proto jsem nadšeně uvítala právě tuto knihu, která popisuje příběh dívky, která se rozhodla severokorejskému režimu společně s rodinou utéct a začít nový život někde úplně jinde. To, že k tomu ale nevedla vůbec snadná cesta, snad ani nemusím zmiňovat.

Kniha je rozdělena na několik částí, podle životních etap, kterými si Yeonmi prošla. Začínáme v  Severní Koreji, konkrétně v roce 1993, kdy se Yeonmi narodila. V této části líčí své dětství, minulost své rodiny, to, jak to v její rodné zemi chodí. Pro nás naprosto odlišná a nepochopitelná kultura, totalitní režim tolik vyhrocený, že si skoro říkáme, zda je vůbec možné, aby se něco takového odehrávalo v dnešním světě. V počátku však Yeonmi přiznává, že byla za narození v KLDR vděčná, až později, když byla o něco starší, jí začalo docházet, co se to kolem ní vlastně odehrává. Snaží se nám svým vyprávěním přiblížit uvažování prostých lidí žijících v této naprosto izolované zemi, jejich nám zvláštně připadající chování a uctívání vůdce.

Dočítáme se i o velkém hladomoru 90. let (Mimochodem, pokud jste četli nedávno zprávy, Kim Čong-un vyhlásil v tomto roce hladomor znovu a dokonce tvrdí, že bude ještě horší, než byl právě v letech devadesátých. Lidé se prý mají připravit na stravování se kořínky. A proč vlastně? No přece pro blaho ekonomiky!), během kterého lidé nemohli myslet prakticky na nic jiného, než na hlad. Po rozpadu Sovětského svazu se ekonomika KLDR zhroutila, najednou se pravidelné dodávky potravin, hnojiv a všech ostatních potřebných věcí zúžily skoro na minimum, továrny nemohly nic vyrábět, pole nebylo čím hnojit. Vůdce ale nařídil dodávky lidského "hnojiva" v každé domácnosti (umíte si představit, že byste po každé návštěvě záchoda to, co jste v něm po sobě nechali, museli vzít a odnést do veřejných sběrů? nebo že byste dokonce hlídali a chránili výkaly své rodiny? já myslím, že tohle si většina z nás moc představit neumí).

Spousta lidí si ale i v totalitním režimu našla vlastní cestu, jak si obstarat potravu a jak si něco málo vydělat. Jedním z takových byl i Yeonmin otec - později i matka. Den co den riskovali život, jen aby nakrmili sebe a své děti. Bylo jen otázkou času, kdy se na jejich malé podnikání přijde a budou zatčeni. 

V druhé části knihy Yeonmi líčí svůj útěk do Číny. Vyhlídky na lepší budoucnost a svobodu se však ale rychle rozplynuly. Nevěděly totiž, že je v Číně ve velkém rozšířen obchod s bílým masem, především právě se Severokorejci, kteří jsou velmi důvěřiví a většinou nemají na výběr. Pokud by se totiž zjistilo, že utíkají ze Severní Koreje, čínská policie by je navrátila do své rodné země - kde by je pochopitelně čekala smrt.
Yeonmi popisuje znásilňování, prodej nezletilých dívek, stesk po rodině. Dívka se ale nevzdává a stále v sobě chová naději, že přece musí existovat něco lepšího, než je tohle.

S matkou mají nakonec štěstí a navzdory všem překážkám se dostávají přes poušť Gobi do Mongolska, odkud jsou převezeny do vytoužené Jižní Koreje.
Není vše ale hned tak snadné, jak si představovaly. Léta izolace a naprosto odlišeného života, než kterým se žije ve svobodných zemích, způsobila, že Yeonmi s matkou prožily velké trauma a kulturní šok. 
Sama dívka ve své knize píše:

,,Nikdy jsem si nedovedla představit, že svoboda může být tak krutá a těžká... byla jsem v zemi neomezených možností, v zemi, kde jsem si v supermarketu mohla vybrat z patnácti druhů rýže, a toužila jsem se vrátit tam, kde mi někdo řekne, co mám dělat."

Tento příběh je rozhodně něčím, co by si člověk měl přečíst. Mnohokrát jsem se přistihla, že se skoro stydím, co za problémy dennodenně řešíme my tady u nás, jakými malichernostmi se zabýváme.
Yeonmi svůj příběh líčí až do současnosti a tudíž můžeme vidět, kam se z malé holčičky ze severokorejské vesnice vypracovala a jak dlouhou cestu ušla. Ukazuje její sílu, chuť bojovat. Popisuje skoro živočišnou touhu žít. Yeonmi se díky svému odhodlání stala bojovnicí za lidská práva a už to, že se o svém příběhu rozhodla napsat knihu a dát to tímto způsobem vědět světu, stojí za velký obdiv!

2 komentáře

  1. Taky se na tu knížku chystám, zdá se být vskutku hodně zajímavá se srdceryvným příběhem

    OdpovědětVymazat
  2. To je ůžasně popsané.. máš krásný cit k psaní opravdu. :)

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD