month summary | březen 016

2. dubna 2016


Březen.
Přesně před rokem touto dobou začalo půlroční období, které pro mě bylo jedno z těch nejtěžších vůbec. Neřešila jsem sice maturitu ani přijímačky, za to jsem ale byla ráda, že jsem vůbec ráno vstala z postele a zvládla další den. No, pokud si někdo z vás chce dobrovolně tyto mé měsíce vybavit, může se podívat na články z těchto měsíců, nic veselého to ale není.

Letos je to ale něco úplně jiného. Když se podívám zpátky, přijde mi, jako bych dnes byla úplně někým jiným. Události minulého roku mě určitým směrem posunuly a jak už to tak bývá, udělaly ze mě někoho trochu jiného. Ne lepšího, ne horšího, ale jiného. Tolik věcí se od té doby změnilo, tolik lidí v mém životě zmizelo a tolik jiných se jich zase objevilo. Skoro všechno je dnes jinak, ale věřím, že to všechno se prostě muselo stát, abych dnes byla tam, kde jsem.

Když si odmyslím všechen ten stres kolem školy a toho, co bude potom, mám se vlastně hrozně fajn. Kolikrát je ale těžké si to špatné odmyslet a uvědomit si, že se nám vlastně nic tak strašného neděje a že to, co je teď, je jen dočasné

Poslední týdny je pro mě nejcennější spánek a čas strávený s Milým nebo kamarády. Hned za tímto společně stráveným časem je v těsném závěsu čas na čtení a psaní, čas na kávičku v naší oblíbené místní kavárně, čas na procházky v jarně vonícím lese, čas na vaření dobré večeře a tak dále. 
Člověk si ale musí určit priority - což tu také omílám pořád dokola - a určit si, co je právě teď nejdůležitější. Vždycky totiž musíme něco obětovat na úkor něčeho jiného, tak už to bohužel bývá.
A já si stále dokola opakuji, že následující čtvrtrok prostě musím zatnout zuby a vydržet - navzdory všemu - protože vím, že se to vyplatí (a já snad budu sklízet pomyslné ovoce už v květnu, ne až v září).

oblíbené místo ke psaní. jen já, můj deník, černý čaj a výhled do korun bříz.
omeleta podle Jamieho Olivera, mňam!
ranní cesty do práce

No a co se tedy za ten březen událo?

dočetla jsem povinnou četbu
V březnu jsem úspěšně dočetla dvacátou - a tudíž i poslední - knihu z mého seznamu. Nebyla to pro mě ale žádná otrava, naopak. Většina z nich mě fakt bavila a přečetla bych si je i nebýt maturity.
Momentálně mám rozečtené další dvě - Abych přežila a Buddhismus pro zaneprázdněné, což se vzhledem k aktuální situaci výborně hodí. Na obě knížky můžete do budoucna čekat recenzi!

A pokud chcete sledovat, co aktuálně čtu nebo co jsem všechno přečetla, můžete si mě přidat na stránce goodreads.com, kterou jsem si opravdu zamilovala!

co právě čtu
opět jsem se přesvědčila, že moje mamka je prostě anděl
.. a bez ní bych nikdy nebyla tam, kde jsem dnes. Opora, nejlepší kamarádka, zároveň člověk, který mi nikdy nedal nic zadarmo a snažil se mě připravit na to, jak to v životě chodí a co mám od života očekávat a co ne. Že si všechno musím vybojovat a že jediný člověk, na kterého se mám spoléhat, jsem já sama.
Mami díky, za všechno!

po 3 měsících nového roku jsem si pořídila jiný diář
Byla to láska na první pohled.
Prohlížím tak jednoho odpoledne e-shop mého milovaného papírnictví Papelote a najednou ho vidím. Celý šedý, s průhledným obalem, pod který se dá dát téměř cokoliv a tím pádem se z obyčejného diáře stává takové vaše malé osobní umělecké dílo. Zamilovala jsem si ho a tudíž mi vůbec nevadilo přepisování všech těch událostí, narozenin a úkolů, co mě během roku čekají... (no, možná jen trošičku).


byli jsme s Milým v Brně
O čemž jste si mohli přečíst už v samostatném článku.
Další úžasný společný víkend, takový malý útěk od stereotypních školních dní, ach!

oficiálně začalo jaro, jupí!
Přišlo mé nejmilejší roční období. Čas tenkých jarních kabátků, slunečních brýlí, conversek a odpolední strávených venku. Doba ledové kávy, čas výletů, vytažení mého milovaného skútříku a první jízdy na něm. Posezení na zahradě, první grilování, první večerní procházky po dlouhé zimě a tak dále.
Jaro miluju. S podzimem jsou to mé dvě nejoblíbenější roční doby. A já jen doufám, že nám alespoň nějakou tu chvíli vydrží a nepřehoupne se zase hned v léto.





půrok, co jsme s Milým spolu



už aby byl červen!
Konkrétně konce června, kdy budeme mít všechny ty stresy za sebou a snad také úspěšně dokončenou střední školu.
Jedna životní etapa končí a ta další naopak začíná.
Bojím se a... na druhou stranu se už nemůžu dočkat.

přes 200 tisíc návštěv na blogu a 10 tisíc lidí, kteří mě sledují na instagramu
... snad ani nemusím říkat, jak velkou radost mi tahle dvě čísla udělala!

založila jsem si účet na Spotify
Mnoho z vás mi psalo, zda nechci udělat článek o tom, co poslouchám. Článek neudělám, protože tak úplně nevím, co bych v něm psala - můj hudební vkus je totiž dost různorodý a neuspořádaný, dá se říct, že poslouchám od všeho trochu.
Můžete mě ale sledovat právě na této stránce a podívat se, co mi vlastně hraje v uších třeba při ranní cestě autobusem.
Odkaz zde: spotify

byla jsem v kině
Konkrétně na filmu Já, Olga Hepnarová.
Skutečný příběh mladé ženy, která v sedmdesátých letech nasedla do nákladního auta a v centru Prahy úmyslně přejela na autobusové zastávce něco kolem 30 lidí, z toho jich 8 zabila. Svůj čin považovala za jakýsi akt pomsty proti společnosti, která jí celý život ubližovala. Olga byla také poslední ženou, která byla na území Československa popravena.
Musím říct, že dlouho ve mně žádný film nezanechal takový dojem. Z kina jsem odcházela se staženým žaludkem a skoro se slzami v očích.
Už samotné zpracování bylo poněkud odlišné. Celý film je černobílý, moc se v něm nemluví, některé scény jsou až moc dlouhé a některé možná i trochu zbytečné. Žádná hudba, jak během filmu, tak ani po jeho skončení. Ze začátku jsem se nudila, neviděla jsem souvislosti. Poté se to ale úplně obrátilo a ke konci jsem už nevnímala nic okolo a měla jsem dojem, jako bych to prožívala s ní. To, jak byl celý film natočený, způsobilo, že byl hodně autentický a nechával člověku prostor pro vlastní názor. I proto se ve filmu moc nemluví.
Celý film mi přišel hodně depresivní, nevím, jestli bych ho chtěla vidět znovu, ale určitě jsem ráda, že jsem ho viděla.
Pokud se na něj chystáte, doporučuji si předtím o Olze něco málo přečíst, abyste chápali souvislosti.

Jo a představitelka Olgy - Michalina Olsańska - je prostě úžasná!

6 komentářů

  1. Opět nádherný článek! Aničko, ty jsi pro mě obrovská motivace a důvod, který mě nakopl zpátky k psaní, zamyslení se nad životem a hlavně obnovení blogu. Moc ti děkuji za to jaká jsi, že jsi pro mě inspirací a obrovským vzorem! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já prostě zbožňuji jakým stylem píšeš, jak to doplňuješ svými fotkami! To prostě nejde ani vyjádřit. Moc tvůj blog zbožňuji. Je to jeden z mála, který opravdu pravidelně navštěvuji, čtu i starší články :D.
    A ač je teď pro mě Twitter místem, kde lidi jen bojují o počet "sledujicích", i když to sami nepřiznají, tak mu moc děkuju za to, že jsem přes něj našla tebe a tvůj blog :)

    OdpovědětVymazat
  3. Výhled na břízy je krásný, jen škoda, že ti ho ničí ty paneláky.

    Taky bych ráda film o Hepnarové viděla, předatviletla mě zaujala úlně stejně. :)

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  4. Moc pěkný článek, fakt píšeš dobře :) Jsi pro mě obrovskou inspirací :)
    https://viktoriafashion.wordpress.com/

    OdpovědětVymazat
  5. pěkný článek :) nadhodila jsi mi inspiraci pro další film, na který se určitě podívám :)

    OdpovědětVymazat
  6. ten film je úžasný, viděla jsem jen začátek, ale četla jsem taky celou báseň o této ženě...Fúrie - Justin Quinn. Jestli máš ráda básně a líbil se ti tento film, tak se na to skus mrknout. Byla jsem nadšená hned, jak jsem přečetla, že si ten film viděla. jinak opět úžasný, pozitivní, motivující, dokonalý(....) článek Aničko. mimochodem nevím, jestli lidem se kterými se vlastně ani neznám je vhodné tykat, tak doufám, že to tolik nevadí. děkuji

    OdpovědětVymazat

© ANNA. Design by FCD