Weekly inspiration 12

2. ledna 2016

S nástupem nového roku na mě padla i úzkost. Strach z toho, co všechno mě během následujících měsíců čeká a jak to jen proboha všechno zvládnu. Počáteční těšení se a nedočkavost najednou vystřídal strach, včerejší noc jsem dokonce ani nemohla usnout (já, člověk, který jinak usne pět minut potom, co si lehne do postele), večer jsem byla nervózní a nevěděla jsem coby. 
Stránka s vysněnou VŠ na mě hrozivě koukala, všechny požadavky, které musí uchazeč splnit, stres začínající už jen posláním samotné přihlášky. Otázky rojící se mi v hlavě... chci vůbec na vysokou jít, chci na ní jít teď hned? nechci si dát náhodou rok pauzu? nechci se náhodou zatím jen v klidu přestěhovat, rok pracovat, udělat si jazykový kurz, odjet do zahraničí? nechci si dát prostě jen rok pauzu, abych si uvědomila, co vlastně chci nebo nechci?

Milion otázek, nad kterými přemýšlím pořád dokola a dokola. Nejhorší na tom je, že čas na jejich zodpovězení se nebezpečně blíží.
A to ani nezmiňuji maturitu, která se blíží ještě pekelnější rychlostí....

Rok 2016 bude zásadní, zlomový. Bude to rok, kdy skutečně vstoupím do dospělosti. Kdy se z velké části začnu starat sama o sebe, osamostatním se. Ano, těším se, ale na druhou stranu mě najednou dohnal i strach. Strach z toho, jestli to všechno zvládnu.

Ale musím věřit. Věřit a dělat něco proto, aby se mi alespoň většina mých plánů splnila. A proč jen většina? Protože nikdy nic není stoprocentní, nikomu z nás se nesplní všechny sny. Tak už to prostě je.

Život je plný zkušeností, plný pádů a následných vzestupů. A já.. já se musím především uklidnit.
K tomu mi většinou pomáhají už tolikrát ověřené věty:

všechno nějak dopadne
 věci jsou tak, jak mají být
žij teď a tady
na ničem jiném momentálně nezáleží







please be good











































3 komentáře

  1. Úplně tě chápu, protože s těmi myšlenkami o vysoké škole to mám úplně stejně. Nedokážu si představit pracovat ale ani se stresovat vysokou školou, na kterou ani nevím kam chci. Ty otázky které jsi v článku zmínila mi vrtají každý den v hlavě a pořád dokola, je to hrozně moc užírající pocit a dost mi ubírá na energii a dobré náladě. Tak snad se obě rozhodneme správně a vše dopadne tak, jak má.

    OdpovědětVymazat
  2. Na jaký obor si podáš přihlášku?
    Jinak všechny články jsou skvělé, ať se Ti v budoucnu daří :)

    OdpovědětVymazat
  3. Kde hledáš obrázky? Jsou úžasný <3

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD