Weekly inspiration 11

13. prosince 2015

Ne vždycky je život jako procházka růžovým sadem. Spíš naopak, po většinu času jde spíš o sad trnitý, plný nástrah a všemožných nebezpečí. Sad plný trnů, kterými se musíme prodírat, i přes to, že nás kolikrát šlehne plnou parou do tváře musíme pokračovat dál, nezastavovat se. A s každou další jizvou po takovém šlehnutí se naše kůže stává tvrdší, zocelenější. 
Ale i přesto, že to kolikrát není jednoduché a my máme pocit, že horší už to být nemůže (mám pro vás jednu zprávu - věřte, že může) se snažíme jít dál, s vidinou lepšího zítřku a jakéhosi cíle, vysvobození na konci.
Ale není škoda, že místo abychom se snažili tento sad vymýtit, udělat ho o něco průchodnější, nepřidělávat si zbytečné rány, se spíš utěšujeme vidinou, že zítra bude líp, že zítra ten sad bude o něco průchodnější?

Zkuste se nad tím někdy zamyslet, zda náš život není jen pouhým přežíváním ze dne na den
 Žijeme dnes, teď a tady, ne zítra či v období za pár měsíců
Zkusme žít přítomným okamžikem
a
pracovat na sobě
už od
této chvíle

vypsat se. jedna z věcí, které při psychické nepohodě a chmurných náladách opravdu pomáhají. alespoň mně tedy ano

kdo další tady miluje Kristen?













život introverta















favourite place to be









5 komentářů

  1. Neumíš si ani představit, jak moc tyhle nálady znám. A jak moc každý tenhle obrázek ke mně sedí. A taky jak moc se teď snažím přijít na to, z jakého filmu je ten obrázek Kirsten :D
    Musím se ti ale konečně přiznat, když jsem se odvážila napsat komentář. Taky jsem psávala blog a strašně mi pomáhal v přesně takových náladách, kdy jsem ani pořádně nedokázala popsat, co mi vlastně je. Prostě to byl takový stav mysli. Pak se ale na začátku tohoto roku hodně změnilo, bohužel jsem už na blog dlouho nenapsala, ale pořád ho budu mít jako místo, které mi pomohlo dostat z hlavy spoustu hnusných myšlenek.
    Tuhle story jsem napsala i kvůli tomu, že mě dříve hodně bavilo číst ostatní blogy stejného stylu jako jsem psala já. Jenže tento styl psaní vymizel. Módní a kosmetické blogy jsou fajn, ale ne pořád. Jenže potom jsem objevila tvůj blog a zjistila jsem, že je jak stvořený pro to, abych měla zase nějakou stránku, kterou budu kontrolovat každý den, jestli náhodou není nový článek.
    A proč ti to píšu zrovna teď a tady k tomuto článku? Mě osobně vždycky bavilo číst dlouhé komentáře. Připadalo mi to, že si člověk doopravdy dal záležet na tom, co píše. Čtení těchto komentářů mi pak hrozně moc zvedlo náladu.
    Takže teď jenom doufám, že tě moje slohovka potěšila a že teď víš, že je tady minimálně jeden člověk, který zbožňuje tvůj styl psaní, celý design blogu i každý post na instagramu.
    Zatím ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Takový celkem pesimistický pohled a stejně motivující...A obrázky dokonalý <3

    OdpovědětVymazat
  3. Také se těším na každý Tvůj nový příspěvek na blogu stejně jako spousta dalších lidí, které inspiruješ, motivuješ a děláš jim radost. Píšeš a sděluješ myšlenky tak, že se to člověka dotkne někde hlouběji. To, co píšeš není povrchní, vychází to z Tebe a proto se mi to tak líbí. Jen tak dál a přeji ať se zase vše špatné a smutné obrátí k lepšímu. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD