christmas time

24. prosince 2015

Letos už se z věty "vůbec nemám vánoční náladu" stal už takový malý mainstream aneb kdo něco takového neříká, jako kdyby nebyl. Což je ale samozřejmě špatně.

Bohužel se ale i já sama mezi tuto skupinu lidí řadím. Nevím, zda je to chybějícím sněhem, venkovními dvanácti stupni a sluníčkem zářícím jak na začátku jara, nebo tím, že jsme to doma poslední měsíce neměli vůbec ideální a tudíž na Vánoce s heslem "Vánoce jsou svátky klidu a lásky" nebylo ani pomyšlení. Nevím.

Dárky jsem nakupovala stylem (ač se za to stydím) hlavně ať něco koupím. Protože jak říkám, vůbec jsem na to letos neměla myšlenky. Ale i navzdory počáteční nechuti jsem už dva týdny před Štědrým dnem měla všechny dárky nakoupené, pečlivě vybrané a doufajíc, že udělají radost (což se dozvíme právě dnes).

víkend před Štědrým dnem
Procházím obchodním domem, s cílem jít jen do drogerie a v ní jen rychle najít můj oblíbený krém na obličej. To jsem ale nebyla připravená na to, že v onom obchodním domě nejspíš vypukla apokalypsa.
Lidé hledící jen před sebe, nesmyslně se honící z jednoho obchodu do druhého. Cítíte z nich nervozitu, stres a napětí. A já se jen sama sebe ptám - je tohle opravdu to, co se má o Vánocích dít?
Myslím že ne...

Pamatuji si na mé dětství. Vůně františků (z kterých vás ve většině případech bolí hlava, ale k Vánocům - to alespoň podle mého táty - neodmyslitelně patří), za oknem padající sníh, v oknech svícen a okna polepená vánočními samolepkami. V televizi běžely pohádky, na stole napečené cukroví, v rohu místnosti rozsvícený stromek, všichni jsme byli pohromadě a já, malá culíkatá šestiletá holčička, jsem se nemohla dočkat toho, až přijde Ježíšek

Dnes už je to trochu jinak. Na Ježíška už u nás doma bohužel nikdo nevěří. Ale i tak se snažíme udržet tu tradici, kdy jdeme všichni nahoru a nedočkavě čekáme na to, až dole Ježíšek (čti táta či kdokoliv jiný dospělý z rodiny) zazvoní zvonečkem a my budeme moci jít dolů a rozbalit si všechny ty dárky. Dodnes se nejvíc těším na rozzářené oči mého mladšího bratra Matyho, který Vánoce stále ještě prožívá. I když vlastně ví, že Ježíšek není.

Ono to ale vlastně vůbec není o dárcích. Je to o tom, že jsme celá rodina pohromadě. Že spolu koukáme na pohádky, odpoledne jdeme na společnou procházku, sejdeme se u štědrovečerní večeře, poděkujeme tomu nahoře za všechno, co nám během roku přinesl, pomodlíme se a jsme vděční. 

Dárky... dárky už jsou jen takové příjemné plus. Měli bychom pomocí jich udělat radost tomu druhému, dárkem mu připomenout, že vám na něm záleží, že ho máte rádi. Ale nejdůležitější je uvědomit si, že se takhle nemáme chovat jen během toho jednoho dne. Obejmout, dát pusu. Chovat se k sobě hezky. To bychom přece neměli dělat jen na Štědrý den.
Uvědomit si, co vlastně máme a být vděční.

O tom ty Vánoce podle mého doopravdy jsou.


a nakonec má nejmilovanější vánoční písnička

1 komentář

© be at peace, not in pieces. Design by FCD