co je nového? / říjen, listopad

22. listopadu 2015

Dnešní článek z rubriky Co je nového bude spíš takovým malým shrnutím myšlenek, které se mi poslední měsíce honí hlavou. A jelikož shrnutí za měsíc říjen jsem jaksi nestihla, shrnu oba dva měsíce dohromady.

Jestli je mi z něčeho smutno, tak je to z toho všeho, co se už nějaký ten měsíc děje kolem nás. Ať už jde o situaci ve světě či o to, jak se většině lidí kolem mě všechno sype jak domeček z karet.
Někde jsem četla, že se do konce letošního roku mají všechny nevyřešené věci uzavřít, všechny vztahy mají získat finální podobu a to "nejlepší" na konec - že je tohle všechno jen začátek.

Nechci tu mluvit o své spirituální stránce, o tom, o čem se bavím například s mamkou či s mou Milou Janinou, která se v tomhle směru zajímá o stejné věci jako já. 
Pravdou ale je, že místo aby se věci zlepšovaly, tak je to naopak čím dál tím horší. A ano, říkám to já, člověk, který se na svět snaží dívat z té lepší stránky

Věci, které dřív fungovaly, najednou fungovat přestávají a z dnů, kdy jsem se snažila radovat z každé maličkosti se najednou stávají dny, kdy se jen snažím přežít další den a ráno se donutit vylézt z postele.
Utíkám od lidí. Častokrát se ptám sama sebe, zda jsem divná já, že mě nezajímají stejné věci jako víc než polovinu mých vrstevníků a nebo jsou naopak divní oni, že řeší takové malichernosti a nechávají si utéct to, co je v životě doopravdy důležité.

Mám takovou zvláštní náladu od října. Hodně nad věcmi přemýšlím, snažím se přijít na to, jaký to má všechno vlastně smysl. Přemýšlím nad tím, proč se k sobě vzájemně lidi chovají jak se chovají, proč namísto lásky šíří nenávist a  zlo. Miliony a miliony lidí, zahlcených špínou dnešního světa.

A já si říkám, jak si od toho všeho udržet odstup? A jde to vlastně ještě vůbec?
Možná když má člověk kolem sebe jen ty lidi, kteří ho posunují směrem vzhůru, lidi vcelku pozitivní a dívající se na svět optimisticky. Lidi, kteří vás podporují a snaží se, aby vám bylo dobře. To samé byste měli ale dělat i vy pro ně.
Může se ale stát, že vám díky tomu zůstane těch lidí jen pár. Já si ale říkám, že je lepší mít kolem sebe méně takových, než mít kolem sebe bandu lidí negativních, jen si stěžujících a snažících se vysát z vás poslední zbytky energie, které vám po celých těch dnech zbývají.

Po delší době svěřuji své pocity vám, mým čtenářům. Dalším lidem, kteří mě (sice ne osobě, ale skrz internet) podporují a mají mě rádi. A i toho si strašně moc vážím.
V úterý jedu do Prahy na již tolikrát zmiňovanou Blogerku roku. A pravda je taková, že mám i trochu obavy. Obavy z toho, jestli mezi tu kupu dokonale načančaných dam alespoň na jeden večer zapadnu. Jedu s mou Milou, obě se na to těšíme a říkáme si, že když už nic jiného, tak si uděláme hezký společný den.
A alespoň to pro mě bude další nová zkušenost a zážitek.

Ale abych tu jen na vás nešířila svou momentální ne tak dobrou náladu, mohla bych také zmínit něco pozitivního.
A to třeba to, že dnes poprvé sněžilo. Probudila jsem se vedle Něj, dostala ranní pusu na čelo, šla odhrnout závěsy a najednou.. najednou jsem viděla město pokryté sněhem. Z prvního sněhu mám vždycky velkou radost a ve skrytu duše doufám, že ho napadne ještě mnohem víc a že Vánoce budou konečně - po x letech - zase bílé. Tak jak to má být.

V každém dni se dá najít něco dobrého, i když je to třeba jen maličkost. A já se zase musím sebrat a získat tento způsob myšlení zpět. Život je příliš krátký na to, abychom ho strávili se špatnou náladou a zachmuřeným obličejem.

A ještě něco bych vám dnes chtěla říct.. že právě díky vám, díky tomu, že se mám kde vypsat, že má někdo podobné myšlenky jako já, že to někoho zajímá.. i díky tomu je mi líp. 
Ještě jednou děkuju a mějte se krásně!

6 komentářů

  1. Já vím, píšu tu to furt, ale kamarádku jako ty já potřebuji! Opravdu bych nečekala, že někde žije člověk, který má stejný záliby, stejný myšlenky, dokonce i stejný věk a školu :D Ano, i já jsem se dneska probudila vedle mého milého a když mi řekl ať se jdu podívat z okna, skákala jsem radostí. Miluju tohle období, aby ne když jsem se v něm narodila. Aničko, držím ti palce v blogerce a věřím, že se umístíš do nejlepší 3 (popravdě doufám že vyhraješ).

    OdpovědětVymazat
  2. Bože, tvůj blog jsem začala číst před nedávnem a každý den se sem chodím dívat, zda nejsou nové články, protože...proboha...tvé články,myšlenky,názory jsou opravdu skvělé! Často nad tvými texty přemýšlím a bádám zda-li jsem aspoň myšlenkově stejného názoru jako TY, a zjišťuji že ano :) Což je pro mě celkem dobrý kompliment. Ráda objevuji nové lidi, takhle přes internet, kteří opravdu mají něco do sebe a ráda vyjadřuji,jaký z nich mám pocit! Jsem nesmírně ráda, že je na planetě někdo takový jako ty, jsi vážně neuvěřitelná! A moc ti přeji, aby jsi vyhrála v Blogerce roku, protože jsi něčím vyjimečná než ostatní a originalita a vyjimečnost by mohla zvítězit! Přeji ti, ať se tvá náladu změní v tu pozitivní a ať tě nepřestanou bavit psaní těchto úžasných, srdcervoucích článků :) Zdraví Kristýna :)

    OdpovědětVymazat
  3. Pro mě je přelom října-listopadu a období kolem toho každý rok tak nějak... krizové. Nevím, jestli to dělá podzim, to jak příroda utichá, jak je stále méně a méně světla... ale každý rok je to stejné, pokaždé mám pocit, že se všechno kolem nějak moc rychle mění a přesouvá, že ty změny tak nějak nestíhám vnímat, že se chci jen někam schovat, zavřít oči, usnout a probudit se zase až na jaře. Ale slýchám i od ostatních, že letos to doléhá nějak i na ty, kteří proti tomuto vlivu zatím zůstávali imunní... Tak snad to budou příjemné změny k lepšímu. ^^
    A Blogerku si užij, jestli tam někdo patří mezi ty nejlepší, tak jsi to určitě ty!

    OdpovědětVymazat
  4. Aničko, SUPER ČLÁNEK! Naprosto vystihuje moje pocity za poslední měsíc. Psala jsem něco podobného i na svůj blog, ale rozhodně to nedokážu tak úžasně podat jako ty! Tak se měj dobře a neboj! TO ZVLÁDNEM!

    http://hannablogstyle.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  5. jako bych to psala... vážně, celý článek jako by to co se mi honí hlavou, ty jsi řekla za mne..:-) lidí jako ty, by meělo být víc..moc ráda bych si s tebou popovidala u hrnku dobrého kafe^

    OdpovědětVymazat
  6. Já tvůj blog miluju! Myslím, že bychom si asi rozuměly... :) Přeji ti, ať se máš jen a jen úžasně

    OdpovědětVymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD