jak utíkám do lesa

9. srpna 2015


Taky někdy máte ten ničím neovladatelný pocit, že musíte hned teď zmizet, hned teď vyrazit někam pryč, kde nejsou lidi, kde budete sami se svými myšlenkami nebo třeba jen s někým, s kým je vám dobře - snad i nejlíp.
Já to tak mám poslední dny pořád. Utíkám před světem do lesa, vzdáleného sotva pár kroků od našeho domu. Nasávám vůni mechu, hub a takové té příjemné vlhkosti, která se v lese rozlévá. Miluju ten pocit, když tam vstoupím. Najednou jako by ze mě všechno spadlo a já byla svobodná. Nohami, obutými v pohodlných teniskách, šlapu cestou, dál a dál. Větvičky pode mnou praskají, tamhle slyším datla - a tamhle zas vidím zajíce. A čím jsem dál, tím větší se mi na tváři rozlévá úsměv.

4 komentáře

  1. Ahoj Aničko,lesy mají pro mě také své velké kouzlo. Naprosto chápu tvou potřebu někam "utéct",přestože máš dům za rohem. Hezký zbytek dne N.
    http://thelifewithn.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Tiež mám les len pár krokov od domova a je to naozaj úžasné!:)

    OdpovědětVymazat
  3. Aničko, promiň, že ti píšu, ale já musím! Miluji ten tvůj blog! Já jsem neslyšící a čtení je pro mě (omlouvám se) poslední místo co můžu dělat, protože nemám tak velký slovní zásoby a některé věty v knize nechápu co tím chtějí vyjádřit. Ale tvůj příběh je prostě okouzlující na čtení! Hlavně pro mě. Chtěla bych psát jako ty, bohužel to neumím :( Vždy se těším na tvý nový příběhy/názory/... !!Jen tak dál, Aničko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tohohle si vážím strašně moc, děkuju!

      Vymazat

© be at peace, not in pieces. Design by FCD